První čtení: Ozeáš, 5, 15–6, 6 Odejdu, vrátím se ke svému místu, dokud nevyznají svou vinu a nezačnou mě hledat. Ve svém soužení mě budou hledat za úsvitu. „Pojďte, vraťme se k Hospodinu, on nás rozsápal a také zhojí, zranil nás a také obváže. Po dvou dnech nám vrátí život, třetího dne nám dá povstat a my před ním budeme žít. Poznávejme Hospodina, usilujme ho poznat. Jako jitřenka, tak jistě on vyjde. Přijde k nám jako přívaly dešťů a jako jarní déšť, jenž svlažuje zemi.“ Co mám s tebou dělat, Efrajime? Co mám s tebou dělat, Judo? Vaše zbožnost je jak jitřní obláček, jako rosa, která hned po ránu mizí. Proto jsem je otesával skrze proroky, ubíjel jsem je výroky svých úst; z mých soudů nad tebou ti vzejde světlo. Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly.
Druhé čtení: Římanům 6, 17–23 Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno. A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti. Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost: Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení. Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti; jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt. Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný. Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Evangelium: Matouš 9, 9–13 Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním. Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky. Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“ On to uslyšel a řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“
Dnes čtený biblický text deváté kapitoly Matoušova evangelia ukrývá v sobě hlavní důvod Ježíšova příchodu na zemi. Prohlásil: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“ (Matouš 12–13)
Co nám chce tady říct Ježíš? Když jsem nad tímto textem přemýšlel, vzpomněl jsem na jednou situací, když jsem měl rozhovor s člověkem, který není věřící a do kostela nechodí. Spolu jsme se bavili o tom, proč nechce věřit a proč nechce chodit do kostela. Jeho odpověď mě překvapila. Řekl, že jednou tam byl a jedna z prvních věcí, co uslyšel, bylo, že všichni jsou hříšníci, a sám se nepovažuje za hříšníka. Tomuto člověku vadilo, že mu je v kostele připomínáno, že je hříšník. Podobnou stížnost možná už slyšel i někdo z vás.
Myslím si, že my lidé často nechceme slyšet pravdu, že jsme hříšní. Nám se prostě nelíbí, že to církev pořád připomíná. Ano, když se nad sebou na chvíli zamyslíme, tak musíme říct, že jsme nedokonalí, hříšní. Dovolte, abych připomněl ten známý výrok Ježíše. Říká: „Kdo z vás je bez hříchu hoď první kamenem.“ Kdo je bez hříchu? Nikdo není bez hříchu! A jak už jsem řekl, pravdou je, že si to uvědomujeme často. Pravdou je, že denně neseme důsledky svých selhání. Pravdou je, že často bychom chtěli vrátit čas zpátky a něco udělat jinak.
Proč si máme dnes připomenout, že jsme hříšní? Protože Bible nám to pořád připomíná. Dovolte jednoduchou ilustraci. Přestavte si člověka, který se po opakovaných zdravotních problémech rozhodne I když člověk nechce pořád poslouchat špatné zprávy, náš Pán přišel právě proto, aby nás z hříchu osvobodil vyhledat lékaře. Po sérii vyšetření mu lékař oznámí, že má příliš nízkou srdeční frekvenci a řekne, že potřebuje kardiostimulátor. Tento člověk přijde domů a řekne si, že to nějak zvládne bez kardiostimulátoru, že si bude dávat pozor a podobně. Po několika týdnech jde ale opět ke svému doktorovi, protože mu je pořád špatně. Lékař opět řekne, že má nemocné srdce a že nutně potřebuje kardiostimulátor. Bez něj riskuje život. Tentokrát neodejde hned domů, poleží si několik dní v nemocnici, ale opět odmítne zákrok a navíc se ještě zlobí, že mu lékař stále připomíná jeho problémy. Jako by už neměl starostí dost. Po třetí už ho do nemocnice veze rychlá záchranná sanitka. Poté, co se trochu zotaví, lékař mu připomíná, že ho jeho slabé srdce málem zabilo a že pokud se nerozhodne pro zákrok, tak mu zbývají jen dny života. Na to už náš pacient řekne: „Dost. Už mne to přestalo bavit. Já se tak trápím, málem zemřu a vy mi tady zase připomínáte mé problémy? Víte, jak mě to ubíjí? Víte, jak špatně se cítím, když to slyším?“
Co byste řekli? Asi, že je blázen. Možná budete překvapeni, ale Bible mluví o tom, že Ježíš použije úplně stejné slovo, když jednou bude oslovovat ty, kdo nechtěli slyšet o hříchu. Nazve je blázny. Protože jen blázni nechtějí vědět, jak na tom jsou a co jim může pomoct, stejné tak jako ve známe přísloví, „komu není rady, tomu není pomocí.“
Když nám lékař řekne, že jsme nemocní, tak je to velmi špatná zpráva a nikomu se nepřijímá lehce. Kdybychom na to nepřišli a neléčili se hned, tak zemřeme. Ale představme si, že jsme na tu nemoc přišli včas, a že je jednoduše a dokonale léčitelná. Tak najednou se ta zpráva stává nesmírně dobrou zprávou. Proč? Protože nám zachraňuje život.
A právě proto Bible opakovaně mluví o hříchu. A právě proto církev, která je věrná Božímu slovu, musí opakovaně mluvit o hříchu a musí o něm mluvit často.
Když pociťujeme v životě nějakou vinu, nás to trápí, a hledáme, co bychom mohli udělat. Někdo si řekne, začnu znova. Byla to tragická etapa mého života, ale začnu znova a bude to dobré. Ale možná jste i vy už mnohokrát začali znova, možná jste i vy skončili v nějaké slepé uličce jako před tím. A začínáte pořád znova a znova doufáte, že se to změní. A nic. Možná jste si řekli „Budu se více snažit!“, ale ani to nepomohlo.
Milovaní, právě proto Ježíš, jako ten nejlepší a dokonalý lékař lidských srdcí, prohlásil: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“ Pokud za Ním jako nemocní přijdeme, On nabízí naprosté vyléčení. Ježíš řekl: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“
Jak nás Ježíš léčí? Jak nese naše břemena? On to břímě hříchu a viny vzal na sebe. Jako dokonalý Boží Syn, Ježíš Kristus, který se nikdy nedopustil hříchu, vzal na sebe všechny naše hříchy. Stal se tak tím nejhříšnějším ze všech.
Apoštol Pavel nám ve druhém čtení připomněl, že mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný. Ježíš tedy přišel, aby zachránil nás, kteří hřešili a byli daleko od Boží slávy. To si máme neustále uvědomit a vážit si tato Kristova nabídka, kterou dokáže změnit naše životy. Díky Boží milosti máme se dobře, a žijeme v zemi, kde se mnohým docela daří, přesto za největší bohatství svého života bychom měli považovat to, že nás Ježíš zachránil a že Mu můžeme patřit a sloužit.
Sestry a bratří, Ježíš o nás stojí. On pro nás udělal vše. A proto má smysl pro Něj žít. Proto má smysl učinit Ho ústředním bodem našeho života. On je ten jediný, kdo dá našemu životu smysl. Asi nikoho z nás nenechá na pochybách zkoumání vlastního nitra, skutků a myšlenek. Patříme mezi hříšné. Však ve chvíli zjištění vlastní nedokonalosti pak přichází radost: I k nám stále přichází Kristus a nabízí nám společenství lásky a spásy. Amen.
Phanuel Osweto 11. 6. 2023