Izajáš 60, 1–6; Efezským 3, 1–12;
Když se Ježíš narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mágové od východu přišli do Jeruzaléma a říkali: „Kde je ten narozený král Židů? Spatřili jsme jeho hvězdu, když vycházela, a přišli jsme se mu poklonit.“ Když to uslyšel král Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém. Shromáždil všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu řekli: „V judském Betlémě; neboť tak je napsáno skrze proroka: ‚A ty, Betléme,‘ země Judova, vůbec nejsi ‚nejmenší mezi vladaři Judy, neboť z tebe vyjde vůdce, který bude pást můj lid, Izrael.‘“¶ Tehdy Herodes tajně zavolal mágy a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukazovala, poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a pečlivě se vyptejte na to dítě; a jakmile je naleznete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.“ Vyslechli krále a vyšli. A hle, hvězda, kterou spatřili, když vycházela, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, nesmírně se zaradovali. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou. Padli na zem a poklonili se mu. Pak otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. A poněvadž dostali ve snu pokyn, aby se k Herodovi nevraceli, odebrali se do své země jinou cestou. Matouš 2, 1–12
Vyprávění dnešního evangelia má mimořádnou dramatičnost: Čtyři králové se tu setkávají. Tři opouštějí společně svá království a vydávají se dychtivě za hvězdou nových poznatků, ten čtvrtý král, Herodes, nestojí o žádné nové poznatky, ten má jen jedinou starost: jak si udržet svou královskou moc, své panování nad lidmi. Zatímco králové z východu padají na kolena před Dítětem poslaným Bohem a vracejí se domů jinou cestou, král Herodes a jeho lid usilují ze všech sil, aby vše zůstalo při starém – i za cenu násilí a vražd. Co znamená tato událost pro nás?
Toto stručné vyprávění o mudrcích jistě není cestovatelskou historkou. Můžeme v něm vidět velikost a spolehlivost Boží moci. Ani mocný a úskočný Herodes, ani nikdo jiný nemůže překazit Boží plán, který je k prospěchu lidí. A nejen to. Bůh povolává za svědky svého vstupu do lidských dějin i pohanské mudrce. Chce, aby Ho člověk poznal. Patří to k základním lidským vlastnostem, že se člověk rád pochlubí svou prací: Podpisuje se na to, co udělal, dává si své objevy patentovat. Na dílech mnoha geniálních malířů však podpis chybí. Říkali prý, že jejich podpisem je každý tah štětce. Náš Bůh je takový geniální umělec. Jeho dílo – náš vesmír, náš svět tu stojí ve své složitosti, že člověku už nestačí představivost, aby si představil autora, tajemného Stvořitele. A tak se Bůh lidem zjevuje, aby Ho mohli poznat, milovat a poslouchat. Toto Boží zjevení se světu je předmětem našeho dnešního kázání.
Zjevení Páně, to není jen jedna událost kdysi v dějinách. Bůh se chce zjevovat světu stále skrze ty, co v Něj uvěřili. Mudrci byli pohané z daleké země. Jaká to byla oběť pro ně, opustit domov! Sousedé a známí možná dokonce vtipkovali, že pozbyli rozum, že se chtěli klanět dítěti, o němž slyšeli jen z nejasných proroctví. Cestování tehdy nebylo tak pohodlné jako dnes. Jak namáhavá a nebezpečná byla jejich cesta! A přece tito pohanští muži šli; jejich zbožná touha vidět Božské dítě přemohla posměch, obtíže a nebezpečí. Jak veliká byla jejich víra; hledali krále světa a nalezli v chudém domku v Betlémě u chudého dělníka novorozené dítě, na pohled jako jiné děti. A přece nepochybovali, nýbrž padli na kolena a klaněli se mu jako Bohu.
Hlavní svědectví těchto mužů pro nás je v jejich hluboké a obětavé víře, pro kterou se stali prvními zvěstovateli narození Božího Syna, našeho Vykupitele. Stali se tímto hvězdou pohanů v jejich době. Přinesli dary: zlato, kadidlo a myrhu, které představují i symbolické vyznání: královskou důstojnost, božskou přirozenost a úděl lidské přirozenosti.
My si dnes připomínáme jejich příchod do Jeruzaléma, jejich zjevení nám má ukázat, že hvězdou pohanů můžeme být i my. Tak sviť světlo vaše před lidmi, ať vidí váš dobrý život a velebí Boha – tak nám ten úkol narýsoval Pán Ježíš. Děláme to tak? Během mé služby jsem zažil takovou zkušenost: Přišli kdysi za mnou snoubenci, ženich věřící křesťan, ona bez vyznání. Chtěli se brát a ona se chtěla stát křesťanskou. Já jsem se jí ptal: „Víte už něco o křesťanství?“ Ona odpověděla: „Pane faráři, já ho mám ráda, on je fajn, tak si myslím, že i jeho náboženství je dobrá věc. Ale jinak o náboženství nevím nic, neměla jsem dosud příležitost.“ „A jak dlouho spolu chodíte?“ ptal jsem se „Dva roky.“ On pochopil tu otázku jako výčitku, a tak se bránil: „Víte, pane faráři, my jsme se o to několikrát pokoušeli, mluvit o křesťanství. Ona se mě často sama na ledacos ptala. Ale já jsem jí uměl povědět jenom takové věci, co znám o Bohu, a to pro ni bylo nesrozumitelné. Já jí to neumím vysvětlit, aby tomu porozuměla.“
Zdá se mi, že ten mladý muž dovedl zjevit své dívce krásu křesťanství svým chováním, ale ne slovy, kterým by dnešní mladý člověk rozuměl. Bída dnešního světa je právě v tom, že většina dnešních křesťanů nedovede svou víru srozumitelně ukázat ani chováním, ani vysvětlením. My věřící máme odbornou náboženskou řeč, která je nezasvěcenci málo srozumitelná. Kolik je tam slov a vět, které v běžném životě neuslyšíme. A když někdo vstoupí do našeho kostela při bohoslužbě, je mu stejně nesrozumitelná i naše liturgie, naše bohoslužba. Jsem rád, že jsme na to přišli, a tak nyní připravujeme krátký text, který těmto novým příchozím pomůže. Jinak, mluvit o své víře tak prostě a srozumitelně, jak prostě a srozumitelně mluvil ke svým současníkům Pán Ježíš, tomu se budeme muset ještě nějaký čas učit.
Ale jedno už můžeme hned a teď: Jako ten mladý muž pěkně žít před lidmi a s lidmi, aby se v naší dobrotě ukazovala Boží dobrota, v naší vlídnosti Boží vlídnost. Silnější může pomoci slabšímu, ale i slabší může podepřít silného. Každý člověk má své zlé chvíle a chvíle únavy.
Slovo Boží nás hlavně vybízí, abychom se stali hvězdami a svítili, protože Hospodin nás navštívil, my jsme to město Jeruzalém, o kterém mluví prorok Izajáš. „Hle temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva.“ Tak jdeme a podpíráme jeden druhého. Všichni jsme potřební pomoci. Všichni potřebují naši pomoc. Skrze nás se může zjevovat Boží dobrota – Boží sláva. Ať tedy nemáme vinu, že někdo z lidí kolem nás musel říci: „Neměl jsem žádnou příležitost poznat křesťanství.“ Jak si to dnes zapamatujeme? Bůh se chce zjevit světu i skrze mne, a ne jen skrze mudrce od Východu. Amen.
Kázání 6. ledna 2019 Phanuel Osweto