Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše, a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás. Ř 15, 5–7
Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce. Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil, Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán. Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ Ježíš odpověděl: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“ Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ Řekl mu Šimon Petr: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“ Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čistí. Když jim umyl nohy, oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil? Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Jan 13, 1–15
Dnešní evangelium nám přidává další charakteristiku našeho Pána, kterou na začátku ani učedníci nepochopili. Pán Ježíš pověděl: „Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.“ (Jan 13, 15)
„I vy máte jeden druhému nohy umývat… dal jsem vám příklad.“ Mytí nohou – akt běžné blízkovýchodní etikety tehdejší doby – byla nesmírně ponižující práce otroků. Pán Ježíš se nestyděl sklonit se a vykonat i tuto službu. V tomto příběhu vždy viděla církev odkaz k oběti na kříži. Svou smrtí Pán Ježíš očistí lid od jeho hříchů.
Také v tomto příběhu je výzva k následování, tedy naznačení příkladu směru, kterým se má vydat na cestu životem Kristův učedník. To, čeho si chceme povšimnout dnes, je to třetí – příklad. Před tím ale nemůžeme pominout to, co člověka k tomuto úkolu uschopňuje. Než učedníci, kteří asi nedlouho před poslední večeří rozebírali to, kdo z nich má větší čest a kdo bude mít v nebi čestnější místo, dostanou úkol pokorné služby. Dívají se na Pána Ježíše a musejí se nechat posloužit.
Myslím, že si stěží dokážeme představit nepříjemnost toho, co se tenkrát stalo. Učedníci si museli nechat posloužit. Museli na vlastní kůži prožít to, že jim někdo pokorně poslouží. Museli prožít to, že se jejich Mistr před nimi skloní a zabývá se špínou jejich nohou. Nevím, jestli je horší špína nohou (ta bývá vidět a cítit), anebo špína lidského srdce. Ta nebývá tak zřetelná na první pohled. Zato má ničivé účinky.
Když Pán Ježíš myl nohy učedníků, odkazoval k tomu, že přišel, aby omyl zlé, nevěrné a špinavé srdce člověka. Církev Kristova je společenství těch, kteří si je nechali omýt Pánem Ježíšem. Je to společenství těch, kdo prožili, že se před nimi sklonil sám Bůh. Tento prožitek víry, v němž přijímáme očištění srdce od hříchu, je jedním ze základních kamenů pokorného životního stylu ve službě druhým.
Než Pán Ježíš vyzve k následování, musí posloužit a učedníci to musejí dovolit. Jinak totiž nebudou mít podíl s Pánem Ježíšem – nebudou s Ním mít nic společného, a to ani tehdy, kdyby se rozdali. A ještě jedna poznámka ke službě Pána Ježíše nám lidem. Často ji koná Pán Ježíš skrze jiné lidi, a tady není samozřejmé, že umíme přijímat službu druhých jako službu Kristovu, a bráníme se. Učme se přijímat službu druhých, kteří ji nabízejí z lásky k nám.
Když posléze apoštol Jan přemýšlel nad celou událostí, rozpoznal a popsal v ní několik skutečností, kterých je dobře si povšimnout, chceme-li následovat Pána Ježíše. To první již zaznělo: k pokorné službě se může odhodlat ten, kdo toto zažil s Pánem Ježíšem. Zkušenost, že se před námi někdo sklonil a vyjádřil nám svou lásku a pokorně nám posloužil, je silným motivem následování příkladu Pána Ježíše Krista.
Druhou skutečností, které si všímá apoštol Jan, je to, čeho si Pán Ježíš byl vědom: „…vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází,…“ (Jan 13, 3) Za pokornou službou Pána Ježíše bylo určité povědomí, které Mu dodávalo sílu a umožnilo sklonění se k podřadné službě.
Pán Ježíš si byl vědom toho, že mu „Otec dal všecko do rukou…“ Věděl, že je blízko hodina Jeho absolutního pokoření, ponížení, ale věděl také, že to bude hodina Jeho slávy. Chceme-li následovat Pána Ježíše v pokorné práci, je dobře, abychom věděli (hledali), co nám dal Otec do rukou: Ducha svatého jako pomocníka, duchovní dary, své Slovo, společenství církve. A můžeme si být vědomi i dalších konkrétních a docela osobních darů od Pána Boha. Ve chvíli, kdy máme dojem, že se vzdáváme cti pokornou službou, je potřeba dobře vědět, co nám zůstává, co máme. Pán Ježíš to věděl, a proto mohl pokorně posloužit. A nebylo to to jediné, čeho si byl vědom Pán Ježíš: „že od Boha vyšel a k Bohu odchází,…“ Věděl o své minulosti (lásky v přítomnosti Boží) a věděl o své budoucnosti – odchází k Bohu, kde má svou čest.
Chceme- li následovat Pána Ježíše v pokorné službě, pak je potřeba, abychom věděli, že na našem počátku byla Boží láska projevená ve stvoření i odpuštění hříchů. Je potřeba vědět také o budoucnosti – směřujeme k tomu, jež se sám pokořil, aby posloužil.
Se zkušeností a povědomím o své identitě v Bohu Pán Ježíš Kristus vykonal pokorný skutek. Jeho charakteristiku máme ve slovesech: Vstal do stolu – odložil (svrchní šat) – vzal (lněné plátno) – nalil (vodu) – začal umývat a utírat. O pokorné službě nelze mít iluze. Vždycky to znamená vstát a odložit svou čest, své postavení či pocity. Když Pán Ježíš odložil svrchní šat, nezůstal nahý – zaskvěla se Jeho pokora, služba pro druhé. Chceme-li následovat Pána Ježíše, je potřeba, abychom věděli, že to často bude znamenat konat to, co udělal svým učedníkům. Proto apoštol Pavel povzbuzuje církev slovy dnešního prvního čtení: „…abyste stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše, a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.“ (Ř 15, 5–6). A co může znamenat symbol „mytí nohou“ v životě našeho sboru dnes? Já jako služebník Boží vám umyju nohy, abychom přijali význam tohoto aktu. Nejdříve však se ztišme k modlitbě.
„Děkujeme ti, Pane Ježíši Kriste, za Tvojí věrnost Otcovu plánu naší záchrany. Děkujeme Ti za zápas o tuto vůli, který jsi beze studu podstoupil. Prosíme, abychom i my mohli svým životem naplnit Tvá přání, a tak mohli druhým svědčit o Boží lásce k celému stvoření – ke každému člověku. Prosíme, Pane, abys nás k tomu zmocnil, abychom splnili i v našem sboru Tvoji vůli! Amen.“
Kázání na Zelený čtvrtek 29. března 2018 Phanuel Osweto