První čtení z Písma: Izajáš 8, 23–9, 3 Avšak tato sklíčená země ponurá nezůstane. Jako zprvu byla země Zabulón a země Neftalí zlehčena, tak nakonec bude přivedena ke cti s Přímořím a Zajordáním i Galileou pronárodů. Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu.
Druhé čtení: 1 Korintským 1, 10–18 Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorni a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení. Dověděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratří, že jsou mezi vámi spory. Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu. Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován? Nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo? Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil kromě Krispa a Gaia; tak nemůže nikdo říci, že jste byli pokřtěni v moje jméno. Pokřtil jsem i rodinu Štěpánovu. Jinak už nevím, že bych byl ještě někoho pokřtil. Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium, ovšem ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu. Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.
Evangelium: Matouš 4, 12–23 Když Ježíš uslyšel, že Jan je uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón a Neftalím, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: `Země Zabulón a Neftalím, směrem k moři za Jordánem, Galilea pohanů – lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.´ Od té chvíle začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ Oni hned nechali sítě a šli za ním. O něco dále uviděl jiné dva bratry, Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě; a povolal je. Ihned opustili loď i svého otce a šli za ním. Ježíš chodil po celé galileji, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu.
Sestry a bratři, dnešní evangelní text začíná v době, kdy se Ježíš dozvěděl, že Jan Křtitel je uvězněn. Určitě mnozí víme, jak skončil Jan Křtitel – byl ve vězení popraven setnutím hlavy. Ježíš na zprávu o uvěznění reaguje tím, že odchází z Nazaretu, kde vyrostl, do Galileje. Čteme, že se usazuje v Kafarnau. Kdybychom to chtěli převést do dnešní doby, tak by to bylo asi, jako kdybyste se přestěhovali z malé vesnice do největšího města regionu. A tak tam, ve velkém městě té doby, začíná svou službu. Tedy Janova služba končí, Ježíšova začíná. Vidíme začátek Jeho významného pohybu. Pohyb, který potom přináší nám i celému světu velikou spásu.
My dnes také žijeme ve společnosti, která je v pohybu. Vyžaduje se po nás schopnost rychlého přizpůsobení, ochota k cestování za prací, pohotovost k neustálé změně včetně změny místa a bydliště. Kolikrát jsme se v životě stěhovali? Jaké to pro nás bylo? Někdy převažuje smutné loučení s něčím starým, jindy radost z nového začátku. Od evangelisty Matouše se dnes dozvídáme o velké změně v Ježíšově životě.
Odchází z Nazaretu poté, když se dozví o zatčení Jana Křtitele. Už jen ta zpráva, že Jan je uvězněn, je na první poslech velmi smutná. Takový prorok, takový Boží služebník, jehož poselstvím byla především výzva, aby se lidé obraceli a žili podle toho, jak chce Bůh. Kristův pohyb tak přináší novou naději. Ano, Boží dílo pokračuje dál, i když se zdá, že bylo lidskými úklady zmařeno.
Vůbec není náhoda, že dnes v tomto textu potkáváme našeho Pána na cestě. Obrazně jako toho, kdo s námi snáší změny, které život přináší. Narodil se v Betlémě, před pronásledováním s Ním rodiče utíkají do Egypta, pak tráví dětství v Nazaretě. Když dospěje, nechává se od Jana pokřtít v judské poušti, kde prožívá svá pokušení. A když byl Jan uvězněn, objevuje se v Kafarnau v Galileji.
Při pozorném poslechu dnešního čtení nám asi nadevše utkví Ježíšova výzva k obrácení a učednictví. Ano, to jsou velmi důležité pokyny. Ale ten text se nám dál otevírá, abychom viděli smysl toho, co Ježíš sám dělá. Ukazuje nám, kde se pohybuje, kam směřuje – ukazuje nám Jeho vlastní cestu. Co nám dnes může zabránit, abychom dobře poznali význam Ježíšových cest?
Matouš říká, že se Ježíš odebral do Galileje. To sloveso odebrat má podle slovníku současné češtiny význam „dojít, zajet nebo zalehnout“. Ale vraťme se k tomu, co se děje v Kafarnau, náš Pán usadil v Kafarnau u moře, v území Zabulón a Neftalím, aby se splnilo proroctví Izajášovo, které jsme slyšeli v prvním čtení. Proč na to evangelista klade takový důraz?
Prorok Izajáš to naznačuje, když říká, že lid, který chodí v temnotách, uvidí veliké světlo. Ano, Galilea je už územím polopohanským. A Kafarnaum tvoří jakousi bránu do světa okolních národů. Je to město u moře, které pro Izraelce představovalo cizí a ohrožující živel.
Jistě není náhoda ani to, že za své první učedníky si Ježíš vybírá rybáře. Profese rybáře se v Izraeli rozhodně netěšila oblibě a nebyla společensky ceněna. Vždyť rybáři se při shromaždování úlovků ze sítí nemohli ubránit poskvrňujícímu kontaktu s vodními zvířaty z hlediska Zákona nečistými.
Do těchto míst se Pán dostal z center tehdejší zbožnosti. Zároveň sem také „zalehl“ Jeho hlas neboli Jeho výkřik „Čiňte pokání, neboť přiblížilo se království nebeské!“, kterým Ježíš začíná své kázání. Co takové pokání – neboli změna smýšlení a návrat k Bohu – znamená? Z některých podobenství, jako to o milosrdném otci a marnotratném synu, je to volání k pohybu, veliký návrat tam, kam člověk patří.
To, co Ježíš říká a koná, má hlubokou souvislost. Slovo a čin tvoří u Něj nerozlučitelnou jednotu. Proto evangelista popisuje Jeho působení tak, jak jsme mohli slyšet: Procházel, učil, kázal, uzdravoval. Jeho volání k obrácení má smysl, protože se On sám obrací k nám, vzdaluje se do pohanských končin a navrací nám tak Boží blízkost.
Ježíš mění místo. Něco opouští a někam směřuje. Dělá něco pro nás. Dříve než nás zavolá, abychom šli za Ním, jde On za námi. Dříve než nás vyzve k obrácení, obrací se k nám a usazuje se mezi námi.
Tahle radostná zvěst dospěla až k nám. A je to skutečně ozvěna Ježíšových slov, která mohou dávat smysl našemu životu. Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života. (Jan 8, 12).
Apoštol Pavel píše, že ti, kteří přijali Krista, tj. ti, kteří se obrátili, by měli žít svorně. Žádné roztržky, nýbrž láska, aby dosáhli plné jednoty smyšlení. My možná ve sboru nemáme mezi sebou roztržky, ale svět je stále rozdělen. Je na nás, abychom ukazovali na skutky Toho, který do světa přinesl veliký pohyb, přinesl světlo života. On nám dává sílu, odvahu a chuť vzdálit se tomu starému a obrátit se k Němu. AMEN.
Phanuel Osweto 26. ledna 2020