První čtení: Izajáš 2, 1–5 Slovo o Judsku a Jeruzalému, jež ve vidění přijal Izajáš, syn Amósův. I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny pronárody. Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: „Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.“ Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. On bude soudit pronárody, on ztrestá národy mnohé. I překují své meče na radlice svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji. Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle!
Druhé čtení: Římanům 13, 11–14 Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla. Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.
Evangelium: Matouš 24, 36–44 O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám. Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé: Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude i příchod Syna člověka. Tehdy budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán. Dvě budou mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána. Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.
Pokoj vám, sestry a bratři!
Dnešní nedělí jsme společně vstoupili do nového církevního roku a zahájili tím také adventní dobu. Slyšíme z našich čtení dvě známá témata: druhý příchod Pána Ježíše Krista a výzvu k bdělosti. Pán přichází – pojďme Mu naproti; Bůh přichází k nám, ale setkat se s Ním může jenom ten, kdo se nachází na cestě k Němu, kdo je připravený.
V dnešní době již převládá nad vzpomínkou na Jeho minulé příchody myšlenka na Jeho příchod budoucí. Bibličtí svědkové mluví o pozornosti ne proto, aby lidem vyhrožovali Božími soudy. Naopak. Jde o to, abychom byli vnímaví pro to, co vše je kolem nás krásného, co vše nám Bůh nabízí.
O budoucím mimořádném zásahu Božím hovoří prorok Izajáš v prvním čtení. I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny pronárody. (Iz 2, 2) Tímto způsobem představoval prorok Izajáš nadcházející mesiášskou dobu.
My však nepřipomínáme toto starozákonní očekávání jenom proto, abychom dokázali, že nalezlo své naplnění v příchodu Krista, ale rovněž jako výzvu pro náš duchovní život. Je to znamení pro nás, které k nám hovoří o Boží věrnosti ve vztahu k Jeho zaslíbení a především nás učí žít v očekávání a připravenosti.
Apoštol Pavel v epištole Římanům vybízí k procitnutí a k pozornosti. Vykládá své učení před tím, než se měl vydat do Říma. A tak nyní vyzývá členy sboru v Římě, aby žili řádně. Už se nemají vrhat do opilství, nemravnosti, bezuzdnosti, do svárů a závisti. Nemusí vyhovovat svým sklonům. Apoštol Pavel to zvěstuje křesťanům v Římě a s nimi vlastně všem lidem, i nám. Chce nám říci, že Bůh v Ježíši Kristu přišel, aby lidem ukázal cestu z otroctví.
V evangeliu čteme, že jednou přijde den, kdy se bude konat soud. Kdy to bude? To nevíme, ale může to být kdykoli a je to mnohovrstevné. Boží soud může mířit do našeho každodenního života a ukázat, že jednou vyjde vše najevo. Jako zloděj v noci, tímto přirovnáním Ježíš vysvětluje učedníkům, jak bude vypadat Jeho příchod v moci a slávě.
Jsme na začátku adventního období. Ale že bychom příchod Pána spojovali s obrazem zloděje ve vlastním domě? To asi ne. Je to podobenství, na které lidé nejsou zvyklí. V naší zbožnosti má advent zkrátka jiné důrazy, a možná ty necírkevní, zkrátka jen pouhou přípravu Vánoc.
A přece všechno to adventní připravování v církvi i mimo církev by se vůbec nekonalo, kdyby nebylo onoho vrcholného Adventu, který nás teprve čeká. Pánův příchod s mocí a slávou. Příchod Božího království a obnova světa. Jestliže slyšíme dobře, uvědomujeme si tu naléhavost připravit se, neboť příchod našeho Pána bude v hodinu, kdy se nenadějeme. Víme, že nás Pán naučil prosbě „přijď království tvé“. Nevím, s jakou naléhavostí každý z nás, sestry a bratři, prosí o příchod Božího království. Všichni tu modlitbu říkáme. Skutečně si to však přejeme? Neboť o Ježíšově královském příchodu ve slávě rovněž vyznáváme, že jsme připravení na den Páně, který bude dnem soudu.
Už je to více než dvacet století, kdy den co den miliony křesťanů v modlitbě prosí Boha slovy: přijď království tvé, ale když Boží království konečně přijde, budeme překvapeni a zaskočeni. Pán Ježíš v této souvislosti připomíná příběh o potopě, kdy soud přišel znenadání, zastihl lidi uprostřed běžné činnosti. Hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude i příchod Syna člověka. (Mt 24, 38) Soud nade všemi. Nikdo se mu nevyhnul, jediný Noé obstál. Obstojíme i my?
S radostí po roce přivítáme zase advent. Čím je člověk starší, tím mu vše běží rychleji. A tak i příchod Vánoc a adventu nám připadá nenadálý, překvapivý. Proto bděme, abychom si nenechali vnutit strach ze všeho, co přichází, abychom obstáli. Protože advent je připomínkou toho, že Bůh chce překvapivě nenadále vstupovat do našich životů, aby nás zachraňoval od všeho, co nás spoutává, a vedl ke svobodě, radosti a vděčností. Amen.
Kázání 1. prosince 2019 Phanuel Osweto