První čtení: Izajáš 50, 4–9a Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem. On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci. Panovník Hospodin mi otevřel uši a já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět. Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a popliváním. Panovník Hospodin je moje pomoc, proto nemohu být potupen, proto tvář svou nastavuji, jako kdyby byla z křemene, a vím, že nebudu zahanben. Blízko je ten, jenž mi zjedná spravedlnost. Kdo chce vést se mnou spory? Postavme se spolu! Kdo bude můj odpůrce na soudu? Ať ke mně přistoupí! Hle, Panovník Hospodin je moje pomoc. Kdo mě chce obvinit ze svévole?
Druhé čtení: Jakubův 3, 1–12 Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností. Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo. Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, můžeme tak řídit celé jejich tělo. Nebo si představte lodi: Jsou tak veliké a jsou hnány prudkými větry, ale malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce. Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les! I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem. Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem, ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu. Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě. Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji. Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou? Což může, bratří, fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Právě tak nemůže slaný pramen dávat sladkou vodu.
Evangelium: Marek 8, 27–38 Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic u Cesareje Filipovy. Cestou se učedníků ptal: „Za koho mě lidé pokládají?“ Řekli mu: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří za jednoho z proroků.“ Zeptal se jich: „A za koho mne pokládáte vy?“ Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš.“ I přikázal jim, aby nikomu o něm neříkali. A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát. A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat. On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi z cesty, satane!; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“ Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej. Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život? Zač by mohl člověk získat zpět svůj život? Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly.“
Za necelý měsíc lidé v Česku půjdou k volbám, aby zvolili nové složení sněmovny a vlády na další čtyři roky. Kvůli tomu jsou nyní v mediích různé platformy, kde můžou jednotlivci ale i strany představit pro širší veřejnost své plány i poselství. V našem prvním čtení také Bůh použil proroka Izajáše, aby nám představil Svého syna Ježíše Krista, který měl přijít s určitým Božím poselstvím. Prorok Izajáš patří mezi proroky k význačným postavám a jeho jméno, hebrejsky Jéšajáhú, znamená „Hospodin je spása“. Je tedy zřejmé, že skrze proroka Izajáše nám Bůh zjevuje své dílo spásy.
Mnoho proroctví u Izajáše ukazuje na Krista a Pán Bůh to udělal minimálně ze dvou důvodů. Ten první je to, aby lidé v Ježíši uviděli Mesiáše, Božího Syna, který přišel, aby nás spasil. A ten druhý je to, abychom my věděli, že Ježíšův příchod nebyl jen nahodilý, ale dlouho připravovaný. Vše se dělo přesně podle Božího plánu.
O co vlastně v našem dnešním textu z Markova evangelia jde? A jak do toho zapadá Izajášovo proroctví? Nabízí se odpověď – přece o to, kdo je Ježíš z Nazareta. Není to Jan Křtitel, není to Eliáš, je Mesiáš. Jakoby vše bylo informativní, popisné.
A přitom tento text je centrem tázání evangelisty Marka po lidské cestě životem. Po tom, jak žít. Vlastně jde o to zatáhnout do dnešního textu z proroka Izajáše zkušenost, že Hospodin dal svému služebníkovi jazyk učedníka, aby uměl zemdleného podpírat slovem. Ano, všechno se točí okolo Ježíše – a přece si uvědomujeme – tady jde o Petra. O ostatní učedníky i všechny ty lidi v zástupu kolem Ježíše. O nás. Ti tam nejsou jen tak. To, co je podstatné, je touha najít sebe sama, najít svoji cestu v tomto světě, srovnat si svůj život. O tom také mluví apoštol Jakub, že opravdová víra totiž vyžaduje kontrolu myšlenek a slov, která z nás vycházejí. Přichází s odhalením, otevírá naše oči, abychom si uvědomili, o jak vážný problém jde. Je zajímavé, že nám Jakub nedává konkrétní radu, jak zkrotit zlý jazyk, ale chce, abychom si uvědomili, jak obrovský problém náš jazyk může být.
Pomoc nám nabízí evangelista Marek, který od začátku svého evangelia nás zve k účasti na takovém „chození s Ježíšem“. Hledání cesty lidského života. Vyzývá nás a upozorňuje, že není možné zůstat stranou, ale že se musíme zapojit – tak jako mnozí, které Ježíš vyzval k následování. Evangelista vnímá mnohé pochybnosti na této pouti hledání a povzbuzuje nás podobenstvími i příběhy Ježíše z Nazareta.
A právě proto zní dnešní Ježíšova otázka: „Za koho mě pokládají oni, za koho mě pokládáte vy?“. Ne – kdo jsem, ale za koho mě pokládáte. Nestačí mluvit o tom, kým je Ježíš z Nazareta, to podstatné je, za koho Ho skutečně pokládáme. To je odrazovým můstkem pro dnešní čtení. Vypadá to na vyprávění kdysi dávno, vyprávění před velikonočními událostmi, kdy ještě učedníci netušili, kým Ježíš vlastně je. Ale – ono to tak není. Ta otázka i její souvislosti jsou velice současné. Za koho Ježíše lidé pokládají má zřetelnou souvislost s tím, za koho Ho pokládáme i my.
I Petr a ostatní, stejně jako my, už ušli nějaký kus cesty. Už jsme něco prožili. Už se orientujeme v Božím jednání natolik, že jsme došli – stejně jako Petr – k vyznání, že Ježíš je Mesiáš. A najednou Ježíš otevřeně promluví. Nejprve tiší reakci učedníků, ale nyní promluví sám Mesiáš otevřeně. A to, co říká, je šok. A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát.
Petr se vyděsil a odmítl toto pojetí Mesiáše. A my – to také děláme dnes a denně. Ano, můžeme poslouchat x kázání, můžeme vysvětlovat svědectví Písma lidem kolem nás – ale tváří v tvář skutečnosti, která dosvědčuje Ježíšův pohled, nás jímá hrůza. Nechceme takový svět. Nechceme takový život. Nechceme, aby bolest a zoufalství patřily do života. Ale Marek píše: Ježíš zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě.“
Následovat Ježíše neznamená dohánět Ho, stíhat, jít v Jeho šlépějích, napodobovat Jeho kroky. Takové následování je jen marné stíhání někoho, kdo se nám neustále vzdaluje, pátrání po někom, kdo nám zanechal své stopy, a my se ho na jejich základě snažíme identifikovat.
Pravé následování je nikoliv cesta za Ježíšem, ale cesta s Ježíšem. Abychom Ho následovali, znamená to, že s Ním jdeme tak, že On jde s námi – jeden s druhým. Mít Ježíše po svém boku – což nejde jinak, nežli že člověk zapře sám sebe, vezme na sebe svůj kříž, otevře se tomu, co je jeho křížem a v něm se potká s křížem Kristovým. Ve svém kříži, v tom, čím procházíme, co nás trápí, v čem tápeme, čeho se bojíme, najít kříž Kristův. Je nám tedy dnes představován Kristus, který nás zve k pravému následování a pochopení Jeho poselství. Uslyšíme dnes toto volání? Amen.
Phanuel Osweto 12. září 2021