První čtení: Dt 4, 1-2.6-9 Nyní tedy, Izraeli, slyš nařízení a práva, která vás učím dodržovat, abyste zůstali naživu a mohli obsadit zemi, kterou vám dává Hospodin, Bůh vašich otců. K tomu, co vám přikazuji, nic nepřidáte a nic z toho neuberete, ale budete dbát na příkazy Hospodina, svého Boha, které vám udílím. Bedlivě je dodržujte. To bude vaše moudrost a rozumnost před zraky lidských pokolení. Když uslyší všechna tato nařízení, řeknou: „Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ!“ Což se najde jiný veliký národ, jemuž jsou jeho bohové tak blízko, jako je nám Hospodin, náš Bůh, kdykoli k němu voláme? A má jiný veliký národ nařízení a práva tak spravedlivá jako celý tento zákon, který vám dnes předkládám? Jenom si dej pozor a velice se střez zapomenout na věci, které jsi viděl na vlastní oči, aby nevymizely z tvého srdce po všechny dny tvého života. Seznam s nimi své syny i vnuky.
Druhé čtení: Jk 1, 17-27 `Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování´ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření. Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe! Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky. Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná. Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.
Evangelium: Mk 7, 1-8.14-15.21-23 Shromáždili se k němu farizeové a někteří ze zákoníků, kteří přišli z Jeruzaléma. Uviděli některé z jeho učedníků, jak jedí znesvěcujícíma, to jest neomytýma rukama. (Farizeové totiž a všichni židé se drží tradice otců a nejedí, dokud si k zápěstí neomyjí ruce. A po návratu z trhu nejedí, dokud se neočistí. A je ještě mnoho jiných tradic, kterých se drží: ponořování pohárů, džbánů a měděných mis.) Farizeové a zákoníci se ho zeptali: „Proč se tvoji učedníci neřídí podle tradice otců a jedí znesvěcujícíma rukama?“ Řekl jim: „Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: `Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.´ Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice.“ Když znovu svolal zástup, řekl jim: „Slyšte mě všichni a rozumějte: Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje. Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“
Zákon je obecně závazný právní předpis přijatý zákonodárným sborem (parlamentem) a je podřízen Ústavě. Obecně platí, že povinnosti lze fyzickým a právnickým osobám ukládat pouze zákonem. V České republice vychází od roku 1918 pod různými názvy sbírka zákonů, která zaznamenává všechny naše povinnosti a práva. Těch zákonů je cca kolem 2500 (možná více).
Při čtení dnešních textů mě napadly otázky: Známe znění Ústavy nebo rámcově zákony, které se nás nejvíce dotýkají: Občanský zákoník, Zákoník práce nebo Silniční zákon? A jak jsme na tom se znalostí Božích zákonů, které čteme v Bibli?
Jaký vztah máme k zákonům udržujícím naši společnost v chodu? Zajišťují právo a spravedlnost ve společnosti? Vnímáme je jako pozitivní a potřebné? Podřizujeme se jim dobrovolně a rádi, nebo se skřípěním zubů, protože musíme? Vnímáme je jako omezující, protože nám neumožňují jednat, jak bychom chtěli? Snažíme se je dodržovat, nebo cíleně obejít?
Jakou autoritu respektujeme? Neznáme-li dobře lidské zákony, neznáme-li ani Boží zákony v Bibli, na jakém základě funguje naše společnost? A může vůbec fungovat?
Dnešní texty ukazují dvojí pohled na Zákon. Starý zákon (obecně) roli Zákona v izraelském společenství vnímá veskrze kladně. Nový zákon zaujímá kritičtější postoj. Dnešní biblická čtení nás zvou, abychom si my sami ujasnili náš postoj k Zákonu. A co je Zákonem vlastně myšleno. Ježíš mluví ve sporu s farizeji jasně: „Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice.“ Farizeové obojí vnímali jako jeden kompaktní celek, Ježíš nikoli. Jak je to možné?
Apoštol Jakub píše: Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. Dobrým darem Božím je pro Izrael dar Zákona na Sinaji. Mojžíš jej obdržel přímo od Boha, vysvoboditele Izraele. Bůh s Izraelci uzavřel smlouvu, v níž se zavázali k životu podle Zákona. Jeho dodržování zajistí Boží požehnání pro celý národ – jeho existenci, život v zaslíbené zemi, dostatek životních potřeb, potomstvo, mír s okolními národy aj.
Zaslíbení slyšíme z knihy Deuteronomium: Nyní tedy, Izraeli, slyš nařízení a práva, která vás učím dodržovat, abyste zůstali naživu a mohli obsadit zemi, kterou vám dává Hospodin, Bůh vašich otců. K tomu, co vám přikazuji, nic nepřidáte a nic z toho neuberete, ale budete dbát na příkazy Hospodina, svého Boha, které vám udílím. Bedlivě je dodržujte. To bude vaše moudrost a rozumnost před zraky lidských pokolení. Když uslyší všechna tato nařízení, řeknou: „Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ!“
Židovský Talmud říká: Kdyby Izrael nehřešil, bylo by mu dáno jen 5 knih Tóry a kniha Jozue. Ale kvůli lidskému sklonu ke hříchu, který vede k porušování Božího zákona (přikázání) vzniklo to, co Markovo evangelium označuje jako tradici otců. Z dobrého Božího daru, který měl sloužit k dobru člověka vzniklo v dobré víře něco, co přestalo být dobré. Tradice otců je dokladem toho, že si člověk na sebe uplete bič, a ještě si myslí, že tím vlastně plní Boží vůli.
Rabíni napočítali v Pentateuchu (5 knihách Mojžíšových) 365 zákazů a 248 příkazů, celkem 613 zákonů. Neměnný Boží Zákon byl předáván z generace na generaci (tradován). V nových životních a kulturních podmínkách byl vykládán (komentován), aby byl použitelný ve všech oblastech lidského života. Vzniká celá řada komentářů lidí, kteří se Zákonem zabývají (zákoníků), jak ten který Boží požadavek v životě prakticky uskutečňovat. Zákonickou teorii do praxe uváděli konkrétní lidé – farizeové.
Z lidských komentářů a úvah nad Zákonem podpořených životní praxí farizeů se stala tradice, zastiňující samotné znění Zákona. Jak k tomu došlo? Tradice otců měla představovat ochranný val, zabraňující překročit Zákon, a tak se ocitnout mimo smlouvu s Hospodinem. Tak tradice byla v mnohém přísnější než samotný Zákon. Další nebezpečí bylo v tom, že plnění tradice otců (resp. Zákona) umožňovalo obejít se koneckonců bez živého vztahu k Bohu. Naplňuji-li Zákon, pak Boha vlastně nepotřebuji, protože spásu si zajistím sám, tím, co dělám, jak se chovám.
Živý Bůh mluví a jedná stále. V posledním čase promluvil a jednal v Ježíši Kristu. Spása nepochází z poslušnosti Zákona (vztah k Zákonu), ale z poslušnosti Ježíše (vztah k Ježíši – živému člověku, živému Bohu). To Izraeli uniklo, protože nahradili živého Boha mrtvou literou Zákona. O Zákonu platí to, co o teploměru: ukazuje, jsme-li zdraví nebo nemocní, ale neléčí. Lékem a lékařem naší smrtelné nemoci (hříchu) je Ježíš.
Zákoníci a farizeové z Jeruzaléma přišli, aby Ježíše a jeho učedníky pozorovali a posuzovali. Brzy se znepokojili, když viděli, že se někteří učedníci nedrží tradice otců a jí nečistýma rukama.
Ježíš na poukaz tradice otců kontruje poukazem na proroka Izajáše: „Dobře prorokoval Izajáš o vás pokrytcích, jak je psáno: „Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.“ Zákon je směrovkou k Bohu, Bible je směrovkou k Bohu, ale nenahrazuje živý vztah s Ním.
Ježíš k sobě volá zástup, aby i oni (nejen farizeové) byli svědkem jeho slov. Prohlašuje, že nic, co zvenčí jde do člověka, nemůže ho znečistit. Sídlo a zdroj znečištění je v člověku, a toto nečisté pak vychází z něho ven jeho ústy či myšlenkami. Jáchym Gondáš (kazatel BJB) to komentuje: Člověka neznečišťuje, když jí vepřové, ale když se chová jako prase (v mezilidských vztazích) – to ho před Bohem znečišťuje, protože mu jeho chování brání ve službě Bohu a bližnímu v lásce.
Ježíš Kristus (živý člověk, živý Bůh) je největším darem Boha Otce nám všem. Vědět to ale nestačí. Nestačí si ani o Ježíši číst nebo vyprávět. Nestačí jen naslouchat jeho slovům. Apoštol Jakub říká: „Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe.“
Musíme Ježíše přijmout za svého Spasitele a Pána – jako dárce života. Pokud to neděláme, naše víra je klamná. Věnujeme-li plnou pozornost Božímu slovu, rosteme ve víře, v poznání Ježíše Krista, který proměňuje náš pohled na to, co je důležité. Učí nás vnímat lidi, svět a sebe sama Božíma očima. A to i v praktické rovině: být pomalí k hněvu, držet na uzdě svůj jazyk, pomáhat potřebným, odolávat svodům světa. To ať je naše moudrost a rozumnost před zraky lidských pokolení. Amen.
Ivana Doubravová 29. srpna 2021