První čtení: Izajáš 1, 10–18 Slyšte slovo Hospodinovo, sodomští náčelníci, naslouchejte naučení našeho Boha, lide gomorský. K čemu je mi množství vašich obětních hodů, praví Hospodin. Přesytil jsem se zápalných obětí beranů i tuku vykrmených dobytčat, nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů. Že se mi chodíte ukazovat! Kdo po vás chce, abyste šlapali má nádvoří? Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla je mi ohavností, i novoluní, dny odpočinku a svolaná shromáždění; ničemnost a slavnostní shromáždění, to nemohu vystát. Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet. Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve. Omyjte se, očistěte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo. Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy. Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělají jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.
Druhé čtení: 2. Tesalonickým 1, 1–4.11–12 Pavel, Silvanus a Timoteus tesalonické církvi v Bohu, našem Otci, a v Pánu Ježíši Kristu. Milost vám a pokoj od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. Musíme za vás, bratří, stále Bohu děkovat, jak se sluší, protože vaše víra mocně roste a vzájemná láska všech vás je stále větší. Proto jsme na vás hrdi v církvích Božích, neboť vaše víra je vytrvalá v každém pronásledování a útisku, které snášíte. Proto se stále za vás modlíme, aby vás náš Bůh učinil hodnými svého povolání a svou mocí přivedl k naplnění každé vaše dobré rozhodnutí a dílo víry. Tak bude oslaveno jméno našeho Pána Ježíše ve vás a vy v něm podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista.
Evangelium: Lukáš 19, 1–10 Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl a s radostí jej přijal. Všichni, kdo to uviděli, reptali: „On je hostem u hříšného člověka!“ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“
Pokoj vám, milovaní bratři a sestry, vítám vás všechny, kdo jste dnes přišli na toto místo. Místo, které je úplně obyčejné, ale každou neděli se z Boží vůle a milosti stává místem zvláštním. Místem, kde se v jednotě Ducha schází Boží vyvolený lid, aby sloužil Bohu uctíváním, vyvyšováním, díkuvzdáním, písněmi, modlitbou a poslušným nasloucháním Božímu slovu!
To je ten první důvod, pro který se toto místo stává zvláštním. Ale je tu ještě mocnější důvod. Ten doslovně zapsaný v Písmu. Matouš 18, 20: Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. To je veliké zaslíbení, které dal Pán Ježíš svému lidu. A přítomnost živého Boha je tím, co činí toto místo zvláštním. Každou neděli je tento sbor místem, kde se my, omilostnění hříšníci, tváří v tvář setkáváme se svým Pánem, Spasitelem Ježíšem Kristem, ne jako jednotlivci, ale jako tělo Kristovo, spojené Jeho krví, Jeho Duchem a Jeho vůlí.
Vždyť Boží lid už není lidem své vlastní vůle. Nebo snad ano? Boží slovo nám pravdivě říká, že již nepatříme sami sobě. 1 K 6, 19. A na jiném místě v Ř 8, 12 Pavel praví: A tak, bratři, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle.
Písmo nám tedy ukazuje, jak nás Bůh neustále hledá a přibližuje se k nám. Žít podle své vůle je pro mnoho lidí hezká věc, ale Bůh to nechce. Čtení z proroka Izajáše nám ukazuje, že i když člověk je velmi daleko od Boha a je obklopen svými hříchy, stále je pro něj otevřena cesta k Bohu. Boží milost platí neustále pro ty, kteří slyší Jeho hlas. To potvrzuje Izajáš, který mluví o velké výzvě: Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělají jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. Izajáš 1,18 Tyto texty nám ukazují, že neexistuje selhání, provinění, hřích, na který by nestačilo Boží odpuštění. Nikdo není daleko od Boha natolik, že by na něj Bůh nemohl dosáhnout. Je to tedy Bůh, který hledá a obrací i to největší zlo v dobré. Jeho Syn vzal od nás naše odporné hříchy a vzdálil je tak, že nejsou! Ony prostě nejsou! Skutečně byly obmyty krví Svatého Krista.
Evangelium nám dnes ukazuje, že tento zájem o člověka neskončil již v době Starého zákona. Kristus také přichází hledat to, co bylo ztracené. Příběh Zachea ukazuje, že Ježíšův příchod přináší spásu tomu, kdo Jej přijme. Zacheus, tedy hříšník, člověk ostatními pohrdaný, se rozhodl vidět Ježíše. To není ještě nic divného. Ale kolemjdoucí Ježíš mu nedává žádný dárek, ani ho od sebe neodhání, ale žádá ho, aby ho přijal do svého domu. Proč? Jistě tam bylo víc zbožných mužů, kteří by Ježíše rádi přijali. Ale On říká právě Zacheovi, že dnes musí zůstat v jeho domě. Protože Ježíš nemohl být bez Zachea? Spíš proto, že Zacheus nemohl být bez Ježíše. Ježíš tedy Zacheovi nabídl své společenství, své odpuštění a pokoj nesoucí přítomnost. A Písmo opět s tou největší stručností a největší obsažností popisuje Zacheovu reakci: Rychle slezl a s radostí (ne s rozpaky, omluvami…) jej přijal. Tedy: pochopil, oč jde, a tuto chvíli nepropásl. A protože Zacheus přijal veliký Boží dar, totiž Ježíše, dokázal být štědrý: Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.
Příběh Zachea nám připomíná obraz Boha, který neustále hledá ztraceného člověka. Když ho Bůh najde, hned je všechno jinak, život je proměněn a s radostí předán. Domysleme to i do konkrétních případů našeho života. Pokud uznáme, že nás Bůh hledá, musí to proměnit náš vztah k Němu. Od hříšníka se zřejmě nečekají heroické výkony. Ale dvojí je zřejmě nezbytné: uvěřit Ježíši a „pouštět“ se toho, co člověk pevně drží v rukou. Zacheus možná pochopil, že ho Bůh hledal a skrze Ježíše Krista ho konečné našel. Musí nyní opustit to, co dlouho držel, musí žít jinak a pokud hřešil, hledat odpuštění. Z jeho domu se stává místo radosti – je to i před Bohem radost z nalezení ztraceného.
Malý muž Zacheus prožívá velikou proměnu. Díky Ježíšově pozornosti. Kristus jej oslovil a nasměroval jej na novou cestu. Zacheus má chuť udělat něco se svým sice bohatým, ale nepovedeným životem. Kdesi tam na moruši v jerišské ulici začal veliký průlom, veliký zásah do života jednoho malého člověka.
A co my? Možná si přece také říkáme, že jsme malí, obyčejní lidé. Avšak to, co slyšíme od proroka Izajáše a Ježíše, ta dobrá zpráva o Božím pozvání nás vybízí na cestu následování. Nás stejně jako Zachea Boží slovo nenuceně zve k veliké osobní proměně. Zve nás k veliké radosti, aby bylo oslaveno jméno našeho Pána Ježíše Krista. Amen.
Kázání 3. listopadu 2019 Phanuel Osweto