První čtení: Ž 118, 24–29 Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Prosím, Hospodine, pomoz! Prosím, Hospodine, dopřej zdaru! Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu. Žehnáme vám z Hospodinova domu. Hospodin je Bůh, dává nám světlo. Slavte svátek ratolestí, k rohům oltáře se ubírejte. Ty jsi můj Bůh, tobě vzdávám chválu, vyvyšuji tě, můj Bože. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
Druhé čtení: Za 9, 9–10 Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. „Vymýtím vozy z Efrajima a z Jeruzaléma koně; válečný luk bude vymýcen.“ Vyhlásí pronárodům pokoj; jeho vláda bude od moře k moři od Řeky až do dálav země.
Evangelium: Mt 21, 1–9 Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: `Pán je potřebuje.´ A ten člověk je hned pošle.“ To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: `Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.´ Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekával ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“
Milí bratři a sestry,
na Květnou neděli se připomíná Ježíšův slavný vjezd do Jeruzaléma, při kterém je Ježíš oslavován jako král, jako ten, kdo přichází ve jménu Hospodinově a přináší spásu. Tak to vyjadřuje volání „hosana“, které zaznívalo, když Ježíš přicházel na velikonoční svátky. Hosana pochází z hebrejského Hoši´a na „prosím, zachraň“ nebo „způsob spásu“. Může to mít význam obyčejné prosby o pomoc, ale je to i prosba o Boží zásah ve prospěch jeho lidu. Jako taková se objevuje i ve 118. žalmu, který je však žalmem převážně oslavným. Z tohoto důvodu se význam slova posunul a kromě žádosti o pomoc a spásu znamená i výzvu k Bohu a jeho oslavu.
Co se tedy děje na cestě do Jeruzaléma?
Jeruzalém – starobylé město, pro židy posvátné. Stával v něm hlavní židovský chrám, v němž se odehrávala obětní bohoslužba, a hlavní svátky se slavily také tam, proto tam míří i Ježíš. Když přišel do Betfage na Olivové hoře, udělal Ježíš něco nečekaného. Poslal dva učedníky do vesnice s tím, aby přivedli oslici s oslátkem, která tam bude přivázána. Pokud by se někdo ptal, proč je odvazují, měli odpovědět: „Pán je potřebuje“. A skutečně se to přesně tak událo a my se můžeme jen domnívat, jak se to odehrálo, protože více o tom evangelisté nepíší. Buď dogmaticky shrneme, že Ježíš je vševědoucí, anebo Ježíš předpokládá, jak se věci budou dít, protože se chystá udělat úkon, který je všem známý. Možná někdo na Pána čekal, jako kdyby to bylo s těmi osly předem domluvené, a majitel porozumí, když se mu řekne heslo „Pán je potřebuje.“ Evangelista Matouš připojuje vysvětlující poznámku: „To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: Povězte dceři sijónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.“
Citát, který Matouš uvádí, je složený ze dvou starozákonních textů. Z Iz 62, 11 „Hle, Hospodin dává slyšet až do dálav země výzvu: Vyřiďte dceři sijónské: Hle, přichází tvá spása! Hle, svoji mzdu má s sebou, u sebe svůj výdělek.“Tento verš je z kapitoly, která je plná zaslíbení určených Jeruzalému. Ten má být znovu povznesen, znovu má být městem Hospodinovým, dcerkou Hospodinovou.
Předně ale Matouš cituje proroka Zacharjáše (četli jsme v 1. čtení): „Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.“
Prorok Zacharjáš předpovídá příchod krále. Proroctví vyznívá zvláštně, už jen tím, jakým způsobem tento král přichází. Králové přijíždějí většinou s pompou. V té době armáda podléhala králi, a proto si jeho triumfální příchod můžeme představit podle dobových zvyklostí. Přehlídka moci a bohatství…vojáci, zbraně, oblaka prachu, hlasité víření bubnů a bohatě zdobení koně. Královským zvířetem byl vždy kůň. Ve starověku neznali třmeny, a proto bojová jízda seděla na bojových vozech zapřažených do koňského spřežení. Oproti tomu osel byl zvíře cestovní a pracovní. Na oslovi si představíme Josefa, jak cestuje s Marií a děťátkem do Egypta, to je velmi častý obraz. Osel je v naší kultuře někdy hanlivá přezdívka, ale Izrael si jich všímal jako zvířat užitečných a potřebných. A i když je někdy tvrdohlavý, tak povětšinou je velmi odolný, krotký a svoje břemeno nese statečně. Jet na oslu tedy nebyla taková potupa, jak si můžeme myslet. Gesto příjezdu na oslovi představuje tichost a pokoru, o jaké mluví prorok ve svém proroctví. Ježíš jede na oslátku, nemá dvořany, kteří jej následují, není obklopen šikem, symbolizujícím moc. Nevstupuje do svatého města, aby přijal pocty vyhrazené pozemským králům, těm, kdo mají moc, těm, kdo panují. Tohle je Spasitel, Spasitel, který se obejde bez přepychu. Jestliže by však jeho vjezd do města ještě nechával někoho na pochybách, zda jde o Krále Sijónu, jeho učedníci tyto pochybnosti rozehnali. Jako projev své osobní věrnosti přehodili své pláště přes oslátko a jak jel, prostírali své pláště na cestu. Vidíme scénu plnou radosti a naděje. Odehrává se před námi velkolepá slavnost, která vítá skutečného krále Izraele, tak dlouho očekávaného. Přichází Hospodinem požehnaný Mesiáš, který zbavuje strachu a dokonce zachraňuje ze smrti.
Když si dnes připomínáme události květné neděle, přála bych si, aby to pro nás nebyla jen vzpomínka na dávnou minulost, ale zároveň něco, co nás připravuje na setkání s Ježíšem během Velikonoc. Abychom cítili poselství velikonočního týdne, abychom se obrátili a viděli věci také z druhé strany. Zde musím myslet na doplňující text z Lukášova evangelia o vjezdu Ježíše do Jeruzaléma: „Když už byl blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče a řekl: Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím.“ Tento Ježíšův pláč není jen pláč nad Jeruzalémem, nad tím, co kdysi bylo, je to pláč nad každým z nás, nad naším městem, nad naší společností. Měli bychom si uvědomit, že Ježíš znovu a znovu musí plakat, pokud nepoznáme čas svého navštívení. Velikonoční týden je prostor pro to, abychom poznali čas Božího navštívení, abychom se zamysleli nad tím, co je skutečná hodnota a kam nás Bůh naším životem vede, kam nás směřuje. Abychom naše ztráty nepovažovali jen za skutečnou prohru, ale abychom tyto ztráty, tak jako Ježíš, viděli i v jiné perspektivě. Možná se tyto ztráty na konci našeho života ukážou jako naše vítězství, možná se ukáže, že to bylo něco, co vydalo ohromné plody.
Vykročme s Ním do dalšího týdne vstříc velikonočním událostem a radujme se se žalmistou: „Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho…Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu.“ Amen.
Kázání 14. dubna 2019 Dana Klozbergová