První čtení: Jon 3, 1–5.10 I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé: „Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a provolávej v něm, co ti uložím.“ Jonáš tedy vstal a šel do Ninive, jak mu Hospodin uložil. Ninive bylo veliké město před Bohem; muselo se jím procházet tři dny. Jonáš vešel do města, procházel jím jeden den a volal: „Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno.“ I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice od největšího až po nejmenšího. I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. – A neučinil tak.
Druhé čtení: 1 Kor 7, 29–31 Chci říci, bratří, toto: Lhůta je krátká. Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli, a kdo pláčou, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili, a kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí.
Evangelium: Mk 1, 14–20 Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ Ihned opustili sítě a šli za ním. O něco dále uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě. Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním.
Čtení z knihy Jonáš a z evangelia jsou touhou a snem kazatelů. Aby to, co hlásají, bylo Božím slovem, které má sílu a moc působit v životech těch, kdo ho slyší. Aby křesťanské sbory byly místem setkání s mocí, milosrdenstvím a odpuštěním Trojjediného Boha, které proměňuje a uzdravuje náš život, naše vztahy, naše myšlení. Aby, jak vyznáváme v liturgii, byl Kristus vprostřed nás skutečně přítomen a (slovy apoštola Pavla) práce kazatelů nebyla v Pánu marná.
V Jonášově příběhu vystupují 3 hrdinové: Hospodin, Jonáš a obyvatelé Ninive. Co nás učí? Hospodinovo jednání s Jonášem a Ninivskými nás učí vděčnosti. Na začátku liturgie doznáváme své viny v osobním ztišení a nahlas jako společenství. Doznáváme, že před Bohem nemáme šanci obstát a naše další existence je v jeho rukách. Buďme vděční, že Bůh o nás stojí, že nás volá a nabízí nám možnost proměny života. A hledá různé cesty, jak nás přivést zpět k sobě domů. Děkujme mu za jeho odpouštějící lásku a milosrdnou spravedlnost.
Někdy nejsme v roli ninivských hříšníků, nýbrž na místě Jonášově. Jonáš až na podruhé splnil to, co po něm Hospodin chtěl, a to ještě po nejrůznějších obstrukcích, oklikách. A kolik řečí při tom nadělal. Vzpomeňme si na něj, když nám Bůh jasně říká, co po nás chce, co máme dělat (i pro záchranu druhých lidí). Jaká je naše reakce? Bůh má občas méně práce s „nevěřícími“ než s námi „věřícími“. A přesto to s Jonášem nevzdává a nevzdává to ani s námi. A vede nás k tomu, aby se náš jonášovský postoj proměňoval v postoj apoštola Pavla: ON musí růst, já pak se menšit.
Jednání Ninivských nám ukazuje podobu správného pokání (obrácení se): vzít vážně Boží varování ústy jeho poslů. Pochopit, že jsem se ocitl v situaci ohrožující život a pokud okamžitě nezačnu myslet a chovat se jinak, tak to se mnou špatně skončí. A tato moje proměna nesmí být jen kosmetická, jen na oko, ale musí jít do hloubky. Čteme: I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice od největšího až po nejmenšího. I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. A neučinil tak. Vzpomeňme na jiný text, který mluví o postu: Izajáš 58. Ani tady není hlavní vnější podoba postu, ale změna dosavadního způsobu života. Pokání (obrácení) neděláme jen před očima lidí, ale před Bohem, který prohlídne i naše nejskrytější myšlenky a motivy. A učí nás, že: Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.
Příběhu Jonáše a Ježíšova povolání učedníků je společná moc Božího slova, která nachází správnou odezvu v lidském jednání. Ninivští se odvrací od zlé cesty, Ježíšem povolaní rybáři opouští své sítě na jeho slovo: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ Pro oboje (Ninivské i rybáře) to znamená zásadní životní zlom, naprostý obrat dosavadního způsobu života. Přiblížilo se jim Boží království.
Ježíš hlásá: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Co máme v jeho osobě nadosah? K čemu máme obrátit svou pozornost? Co je tou radostnou zprávou (evangeliem), kterou Ježíš ohlašuje?
Tím radostným vzkazem pro nás je, že cesta domů je znovu otevřená, je možná. Bůh nás prostřednictvím Ježíše volá zpátky k sobě domů (to je původní hebrejský význam slova pokání, obrácení), kde jsme očekáváni a kde budeme zahrnuti Boží láskou, dobrotou a péčí. Všechny překážky k návratu z Boží strany padly.
Teď je řada na nás, jak odpovíme na Boží pozvání. Pochopíme jako marnotratný syn z Ježíšova podobenství, že návratem domů k Bohu můžeme jen získat, protože Bůh v Ježíši přišel a zaplatil všechny moje nesplatitelné dluhy? Bůh v Ježíši mě přišel osvobodit ze všech mých obav, závislostí i strachů. Ježíš přišel naplnit moji samotu, zrušit moji osamělost. Ježíš v moci Ducha svatého mě může osvobodit od zla, které je ve mně a působí škodu mě i lidem kolem mě. Uvěřit jako marnotratný syn, že nic není ztraceno. Bůh v Ježíši mi nabízí nový způsob existence – to je evangelium (radostná zpráva pro každého z nás), kterou Ježíš přináší.
A jako učedníci jsme i my zváni na cestu s Ježíšem. Máme být jako ti rybáři, které Ježíš povolal k novému životu a kteří se stali nejprve jeho učedníky a později apoštoly (rybáři lidí). Abychom jako oni poznali, že Boží království se nejen přiblížilo, ale že je skutečné a skutečně mezi námi.
A co je to Boží království? Je to souhrn všeho dobrého, co můžeme od Boha dostat už tady a teď a v dokonalé plnosti na konci času. Je to Boží vláda v nás, která naši svobodu nelikviduje, ale naplňuje novou kvalitou. Kvalitou, kterou nezničí ani zlo, ani smrt a která je neporovnatelná s tím, co nám nabízí současný svět, neboť (řečeno s apoštolem Pavlem) podoba tohoto světa pomíjí, kdežto Bůh v Ježíši je tentýž včera i dnes i na věky.
Ivana Doubravová 21. leden 2024