První čtení: Skutky 5, 24–32 Když ta slova uslyšel velitel chrámové stráže a velekněží, nedovedli si vysvětlit, co se to mohlo stát. Tu přišel nějaký člověk a oznámil jim: „Ti muži, které jste vsadili do vězení, jsou v chrámě a učí lid.“ Velitel a stráž tedy pro ně došli a vedli je, ale bez násilí; báli se totiž, aby je lid nezačal kamenovat. Když je přivedli, postavili je před radu a velekněz je začal vyslýchat: „Důrazně jsme vám zakázali učit o tom člověku, a vy jste tím svým učením naplnili celý Jeruzalém; a na nás byste chtěli svalit odpovědnost za jeho krev!“ Petr a apoštolové odpověděli: „Boha je třeba poslouchat, ne lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, kterého vy jste pověsili na kříž a zabili; toho Bůh vyvýšil jako vůdce a spasitele a dal mu místo po své pravici, aby přinesl Izraeli pokání a odpuštění hříchů. My jsme svědkové toho všeho a s námi Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“
Druhé čtení: Zjevení 1, 4–8 Jan sedmi církvím v Asii: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů před jeho trůnem a od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země. Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce – jemu sláva i moc navěky. Amen. Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země. Tak jest, amen. Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí.
Evagelium: Jan 20, 24–29 Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní mu řekli: „Viděli jsme Pána.“ Odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“ Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: „Pokoj vám.“ Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“ Ježíš mu řekl: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“
Milí v Kristu,
v životě každého z nás jsou chvíle jasu a chvíle temnoty – časy naděje a štěstí, kdy víme o tom, že život má smysl, kdy jsme plni důvěry, lásky a věrnosti, a pak časy zklamání a tísně, kdy se o slovo přihlásí lidská hloupost, krutost, ustrašenost a zrada, kdy temné stránky člověka vezmou životu všechno světlo. Kdy ubijí naději. Všechno, co vzbudilo důvěru, je najednou pryč. Bible popisuje takovou situaci, když se díváme na učedníky Pána Ježíše Krista hned po Jeho zatčení až po vzkříšení. Předtím měli naději, která najednou byla pryč. Všechno se zhroutilo. Mají strach a obavu o svou budoucnost. Pak přišla naděje, když sám Ježíš se zjeví mezi nimi. Můžou se opět radovat, že jejich Pán je naživu.
Naše dnešní perikopa však ukazuje, že ne všichni zažili tu radostnou chvíli, když k nim přišel Kristus. Tomáš, jeden z dvanácti, s nimi nebyl. První, co Tomášovi ostatní řeknou, je – viděli jsme Pána! Tomáš nemluví o učednících, nemluví o Kristu, mluví o sobě. Dokud já neuvidím na Jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v Jeho boku, neuvěřím. Ochrana zdravého já. Mám svůj rozum. Nic na mne nezkoušejte.
Někdo vykládá Tomášova slova přejně. Je opatrný právem, chce mít jistotu, že ten Vzkříšený je opravdu týž, který trpěl, byl ukřižován, zemřel. Že to není podvod. Že se někdo nesnaží na tom vydělat a vydává se Krista. Náboženství může být dobrý kšeft.
Uplynul týden. Učedníci byli opět uvnitř a Tomáš tentokrát s nimi. Opět byly dveře zavřeny. Ježíš přišel a postavil se zase doprostřed, a opět řekl: Pokoj vám. Je jich tam stejně jako před týdnem, jen o Tomáše víc. Na něj se Ježíš obrací s výzvou: Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř! – slyší Tomáš.
Mocná chvíle, Tomáš jen hlesne: Můj Pán a můj Bůh. A pak řekne Ježíš slovo: Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili.
Pro Tomáše to musel být strašný týden. Tomáš nebyl zatvrzelý nevěřící. Tomáš pochyboval. A celý ten týden si musel připadat jako blázen. Ostatní tvrdili, že viděli Pána a On s nimi trávil svůj čas. Tomáš čekal na důkaz. A byl to právě on, kdo po týdnu pochybností potřeboval slyšet Pánovo Pokoj vám. Muselo to být jako balzám pro jeho uši. V okamžiku, kdy uviděl rány Ježíše, nepotřebuje další důkazy. A jeho srdce volá: Můj Pán, můj Bůh! To je volání srdce usvědčeného milostí Pána Ježíše Krista.
Toto volání je voláním křesťanů. Toto volání znamená nejenom vyznání Krista, ale také pokoření se pod mocnou ruku Boží, znamená uznání Jeho autority, uznání Jeho vlády, znamená to podřízení se Kristu, poslušnost a následování Pána. Tomáš vyznává, protože viděl Krista, a Pán říká, že jste blahoslavení, když jste neviděli a uvěřili. My jsme ti blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili. Živého Krista nevidíme. Nelze si Jej ověřit zrakem ani hmatem. Zbývá – věřit. Nemáme žádný důkaz. Jen víru. Jen slova a vyprávění těch, kdo věří.
Kristus nám kolísavou víru nevyčítá. Nabízí nám pokoj, má napřažené ruce, a trochu nám pomáhá, abychom stáli, nebo šli, nebo se zvedli, otevřeli dveře a vyšli ven. Když máme víru v Pána, už se nebojíme ničeho. Čtení ze Skutků apoštolů nám dnes ukázalo, že navzdory okolnostem učedníci, kteří po Ježíšově smrti byli tak zastrašení, najednou mají odvahu šířit evangelium. Vybavení k té misi byl Duch Svatý, kterého jim dal Kristus.
Apoštol Jan nakonec popisuje důvod napsání svého evangelia. Důvodem je seznámit nás s Kristem, ukázat na Jeho velikost, na Jeho nádheru, na Jeho slávu. Vidět dílo vykoupení, které pro nás připravil. A Jan to ukazuje nejenom na Pánu, ale také na lidech, kteří jsou proměněni Jeho mocí. V textu minulé neděle ukázal na ustrašenou nevěru učedníků, zavřených ze strachu před pronásledováním, která byla proměněna v životní poslání víry. Nyní na pochybovačnou nevěru Tomáše, která se mění ve zvolání víry: Můj Pán a můj Bůh! To je moc vzkříšeného Krista. Jenom On má moc od základu proměnit náš život. Volá nás k tomu i dnes, abychom odložili svou nevěru a věřili. Volá nás k tomu dnes, abychom se spolehli na Něj a dokonané dílo kříže, abychom odložili svůj hřích, činili pokání, tedy odvrátili se od svých hříchů a žili pro Něj a pro Jeho království. Nepochybujme a věřme! To je výzva Krista, jak zní dnes k nám. Amen.
Kázání 28. dubna 2019 Phanuel Osweto