Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, jenž tak vysoko trůní? Sestupuje níže, aby viděl na nebesa a na zemi. Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka. (Žalm 113, 5–7)
První čtení: Ámos 8, 4–7 Slyšte to vy, kdo bažíte po ubožákovi a kdo chcete odstranit pokorné v zemi. Říkáte: „Kdy už pomine novoluní, abychom zas prodávali obilí, a den odpočinku, abychom otevřeli sýpku, na míře ubírali, na ceně přidávali a podváděli falešnou váhou, abychom si koupili nuzáky za stříbro, ubožáka pro pár opánků, a abychom prodali obilní zadinu.“ Přísahal Hospodin při sobě, při Pýše Jákobově: Nikdy nezapomenu na žádný jejich skutek.
Druhé čtení: 1. Timoteovi 2, 1–7 Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas. Byl jsem ustanoven hlasatelem a apoštolem tohoto svědectví – mluvím pravdu a nelžu – učitelem pohanů ve víře a v pravdě.
Evangelium: Lukáš 16, 1–13 Svým učedníkům Ježíš řekl: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem. Zavolal ho a řekl mu: ›Čeho ses dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.‹ Správce si řekl: ›Co budu dělat, když mne pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím. Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!‹ Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: ›Kolik jsi dlužen mému pánovi?‹ On řekl: ›Sto věder oleje.‹ Řekl mu: ›Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.‹ Pak řekl druhému: ›A kolik jsi dlužen ty?‹ Odpověděl: ›Sto měr obilí.‹ Řekl mu: ›Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.‹ Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější, než synové světla. Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků. Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké. Jestliže jste nespravovali věrně ani nespravedlivý majetek, kdo vám svěří to pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co vám právem patří? Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“
Milé sestry a bratři!
Dnešní texty se týkají těch, kdo mají ve svých rukách moc, a tedy i nás, protože každý z nás má určitou část moci, ať již nad svými dětmi, partnery, podřízenými a podobně. Ti, co mají v rukou moc, mají zajistit, abychom mohli žít tichým a klidným životem. Ale není tomu tak vždy, jsou lidé, kteří podlehnou pokušení a místo po Bohu a klidném životě touží po moci, která jim dodává falešný pocit síly a nadřazenosti. Jako by se rozhodli vyhlásit jedinému pravému Bohu válku, jako by říkali, teď se ukaž, zdali dokážeš zachránit svět. Svým konáním vnesu do řad věřících pochybnosti, zdali vůbec jsi, v řadách nevěřících upevním přesvědčení, že neexistuješ. Jde o boj dobra a zla. Jak se tedy máme k této situaci postavit my, ti, kteří chtějí žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti? Máme se vyvarovat moci, abychom se nedostali do pokušení a nepodlehli mu? Co nám k tomu říkají dnešní texty?
Máme především pracovat na dokonalém díle, Bůh nám svěřil k obhospodařování celou Zemi, my jsme ti správci a na nás záleží, jaký pozemský svět bude, na nás byla Bohem vložena zodpovědnost za tento svět. Bylo nám dáno vše, naše životy, celá země. Jsme povolaní za hlasatele evangelia, máme tedy šířit pokoj, ne hněv a hádky.
Máme jen jednoho Pána, kterému byla dána veškerá moc na nebi i na zemi, Pána, který za nás položil svůj život, Tomu máme sloužit a skládat účty. Moc zde na zemi je jen dočasná, a můžeme si být jistí, že na žádné naše skutky Hospodin nezapomene, tak přísahal, a tak se i stane.
Veškerá moc zde na zemi nám byla dána shůry, jak o tom svědčí i Ježíš před Pilátem, který se ho tázal: „Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?’ Ježíš odpověděl: ‘Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry’“ (Jan 19,10n).
Ti, kteří zneužívají moci, jsou lidé, kteří sice sytí své nenasytné ego, ale jejich duše zůstává prázdná, jejich vlastní já se postupně vytrácí a jednou zbude jen prázdnota, propastná tůň. Tam, kde narůstá falešná moc, narůstá i prázdnota.
Každému z nás byl dán určitý úkol, na kterém máme zde na zemi pracovat, k tomu jsme byli vybaveni dary Ducha svatého. Pochválí nás jednou náš Pán za naše správcovství, až před ním budeme stát, přijme nás do svého domu? Jaká potom bude naše moc, naše obhajoba? Pro co vše zde na zemi děláme, pro naše zisky, slávu, anebo pro život věčný. Vše, co zde máme, máme jen propůjčené a život zde na zemi je jen okamžikem vzhledem k věčnosti. Ale právě tento okamžik zde na zemi může výrazně ovlivnit skutečný, věčný život, a proto máme už nyní pamatovat na budoucnost, ve kterou věříme, neboť tělem jsme sice ještě ve světě, ale už nyní patříme Bohu.
Snažme se tedy obstát, a to i v pozicích moci. Zneužívaná moc budí v lidech strach, ale i závist, rozděluje lidi i národy, vždyť všichni známe „rozděl a panuj“, ale jde o skutečnou moc? Jaká by měla být, a jsme ji vůbec schopni? Ten, kterému byla dána veškerá moc, se již zde na zemi zjevil a byl ukřižován, a i přes to zvítězil, ale ne zásluhou lidí, ale svojí láskou, milosrdenstvím a čistotou. A o takovou moc Bůh stojí, o moc, která bude spravedlivá, milosrdná, bude lidi spojovat a ne rozdělovat, a takové moci nás vyučuje. Nemáme se bát, nemáme mlčet. Budeme-li stát v Boží pravdě, zvítězíme. My nemůžeme prohrát, pro nás se Ten, který byl bohatý, stal chudým, abychom my Jeho chudobou zbohatli, pro nás zemřel, abychom my živi byli. I když se nám může zdát, že jsme proti moci bezmocní slabí, věřme, že právě v naší slabosti je naše síla, vždyť za nás už zvítězil samotný Bůh, který se stal člověkem, aby poznal chudobu a opuštěnost našeho žití, abychom toho mohli být navždy zbaveni. Nezneužívejme moc a za ty, kteří tak činí, se modleme a buďme připraveni být věrní a poctiví i v těch nejmenších věcech. Vždyť, kdo nám ublíží, budeme-li horlit pro dobro. Buďme vždy připraveni šířit pravdu o naději, kterou máme. Před Bohem jsme se zavázali k zachování čistého svědomí, tak jako bylo čisté svědomí Ježíše Krista. Proto také nemůžeme zneužívat moci k vlastnímu prospěchu a zároveň si zachovat čisté svědomí. Nemůžeme sloužit dvěma pánům. Oddejme se plně vůli Boží a naše čistota bude zářit do celého světa, bude inspirovat, ale i provokovat. Tak jako zlo působí na nejzranitelnější místa, tak i dobro působí na nejcitlivější místo našeho těla, zasahuje naše srdce a probouzí v něm vroucí cit ke druhým, ale hlavně k Bohu. Ano, byli jsme ustanoveni správci na této zemi, ale i správci milosti Boží. Procházíme nejednou zkouškou, ale o to více se budeme jednou radovat, vždyť už nyní na nás spočívá Duch moci, Duch Boží. Jestliže soud začne od domu Božího, jak dopadnou ti, kteří se evangeliu vzpírají? Modleme se za jejich prozření, za jejich spasení. Naše utrpení je v čistotě, ze které nehodláme ustoupit, a tak jako křesťané na počátku trpíme i my, za naši víru, za konání dobra ve světě, kde je stále možnost zneužití moci.
V krátké době čekají naši zemi dvoje volby, zvyšme tedy naše úsilí v modlitbách, prosme našeho Pána jak o čistotu kandidátů, tak i za naše prohlédnutí a moudrost, ať nehledíme jen na naše pohodlí, ale ať volíme takové kandidáty, kteří budou prosazovat dobro, které je hodno oběti našeho Pána. Amen.
Zdeňka Chaloupková 18. září 2022