Ezechiel 34, 11-16.20b-24
Toto praví Panovník Hospodin: „Hle, já sám vyhledám své ovce a budu o ně pečovat. Tak jako pastýř pečuje o své stádo, když je uprostřed svěřených ovcí, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny v den oblaku a mrákoty. Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je do jejich země. Budu je pást na izraelských horách, při potocích a na všech sídlištích v zemi. Budu je pást na dobré pastvě; jejich pastviny budou na výšinách izraelských hor. Budou odpočívat na dobrých pastvinách, budou se pást na tučné pastvě na horách izraelských. Sám budu pást své ovce a dám jim odpočívat, je výrok Panovníka Hospodina. Ztracenou vypátrám, zaběhlou přivedu zpět, polámanou ovážu a nemocnou posílím, kdežto tučnou a silnou zahladím. Budu je pást a soudit.“ Hle, já vykonám soud mezi ovcí vykrmenou a ovcí hubenou, protože odstrkujete bokem a plecemi všechna neduživá zvířata a trkáte je svými rohy, takže jste je rozptýlili mimo stádo. Já zachráním své ovce a nikdo je už nebude loupit. Já vykonám soud mezi ovcí a ovcí. Ustanovím nad nimi jednoho pastýře, který je bude pást, Davida, svého služebníka. Ten je bude pást a ten bude jejich pastýřem. Já, Hospodin, jim budu Bohem a David, můj služebník, bude uprostřed nich knížetem. Já, Hospodin, jsem promluvil.
Efezským 1, 15-23
Proto i já, když jsem uslyšel o vaší víře v Pána Ježíše a lásce ke všem bratřím, nepřestávám za vás děkovat a stále na vás pamatuji ve svých modlitbách. Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme. Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím.‚Všechno podrobil pod jeho nohy‘ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.
Matouš 25, 31-46
Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘ Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘ Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘ Tehdy odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“
Milí, přátelé v Kristu, pokoj vám!
Dnešní den je poslední neděle církevního roku a naše pozornost směřuje k budoucnosti. Otevírá se před námi to, co nás čeká. Náš zrak je směřován k posledním věcem světa, i k jednotlivcům. Není tomu tak především proto, aby byla ukojena naše zvědavost. Pohled k budoucnosti a ke konci roku má povzbudit k životu v přítomnosti. Jde o to, jak žít teď, když očekáváme Kristův druhý příchod.
Jako nyní vyhlížíme ke konci církevního roku, jednou přijde i konec všeho, co je kolem nás, přijde poslední soud. Jak se tedy zachovat, jak ve svých životech konat, abychom na tomto soudě obstáli? Na to nám dávají odpověď biblické texty, které jsme dnes četli. Prorok Ezechiel nám sděluje, co praví Hospodin: „Hle já sám vyhledám své ovce a budu o ně pečovat…“ Ez. 34,11. Čtení z Evangelia potvrzuje to, co už víme – že přijde Syn člověka ve slávě a všichni andělé s ním. A proč? Aby oplatil každému podle jeho jednání (srov. Mt. 16, 27).
Ježíš tedy jednou přijde a před ním budou shromážděny všechny národy. To znamená, že před ním budou stát všechny národy, včetně hříšných lidí i spravedlivých, lidí chudých i bohatých, lidí významných i nepatrných, mocných i bezmocných. Všichni stanou před Synem člověka, aby byli souzeni podle stejného měřítka. Ale než se to stane, slyšíme, že Bůh k nám přichází jako pastýř, který pečuje o své stádo, který je uprostřed svěřených ovcí, hledá nás, chce být s námi.
Ano, jsme jako ovce, které jsou všude rozptýlené, takový obraz nynější nejisté doby. I my dnes nejsme všichni spolu a maximálně nás může být v kostele jen patnáct. Ale i v takových podmínkách Bůh vyhledá svůj lid, chce jim nabídnout pomocnou rukou, chce nabídnout svou blízkost a lásku. Jeho přítomnost přináší naději do našich životů, přináší radost tam, kde je smutek, a lásku do našich rodin a vztahů.
Ještě je důležité podotknout, že v Izraeli byl pastýř především strážným svých ovcí. Měl je pojmenované. Ovce znaly jeho hlas. Jakmile se ozval, hrnuly se na pastvu. Byl v pravém slova smyslu jejich vůdcem, protože ovce se nedají popohánět, nýbrž jen vést. Šel před stádem, dával pozor na možné překážky v cestě a hledal příhodné pastviny. Snášel tvrdý pracovní režim dne spojený s odloučením od rodiny a od ostatních lidí. Tohle lidé, kteří naslouchali slovům proroka Ezechiela, dobře znali, a proto obrazu, v němž byl očekávaný Spasitel přirovnán k pastýři, rozuměli. Srozumitelně a jako radostná zpráva zněla v jejich uších slova o tom, že tento Pastýř bude pást své ovce, ztracenou vypátrá, zaběhlou přivede nazpět, polámanou ováže a nemocnou posílí. Proto nedočkavě vyhlíželi, kdy se naplní Boží slib a Mesiáš přijde. V čase čekání jim pak to všechno bylo potěšením, z něhož žili ve chvílích nesnází a úzkosti. Dobře totiž věděli, že se na Boha mohou spolehnout.
Také nám jsou ta slova určena a můžeme z nich mít potěšení, a nejen v době pandemie. My totiž můžeme z této zvěsti brát ještě víc, protože už známe toho dobrého Pastýře, který mezi nás přišel v Ježíši Kristu. Víme, že v něm Bůh shromažďuje a pase své ovce chlebem živého Božího slova všude tam, kde se shromažďuje církev. V Kristu se naplnilo všechno, co o tomto Pastýři řekl Ezechiel a ostatní proroci.
Ten Kristus je uprostřed nás, i když se shromáždíme v kostele nebo virtuálně přes internet. Doposud to vypadá takto, ale až přijde znovu ve své slávě, bude soudit naše nevykonané dobré skutky.
Dobré skutky, o kterých je řeč (návštěvy nemocných či uvězněných, nasycení hladových, napojení žíznivých, oblečení, pohoštění hostů, přívětivost k cizincům) jsou ovocem, ne kořenem spásy. Ovoce se neobjevuje zničehonic. Roste na větvích, které jsou spojeny se stromem a skrze něj s kořeny. Právě pro toto spojení může Pán Ježíš hodnotit na posledním soudu podle skutků. Víra a milost se zde jaksi předpokládá, a proto na skutcích. V slově našeho Pána o oddělení ovcí od kozlů na posledním soudu je zkoumán určitý druh ovoce. Je to Pánem Ježíšem nesmírně žádoucí a vyhledávané ovoce. Jedná se o ovoce života ve společenství sboru a církve.
Tak jako dobrý Pastýř, který každého z nás zná, Ježíš nás dnes volá a napomíná, abychom jednou byli zachránění. Bylo by ovšem nedostatečným porozuměním této zvěsti, kdybychom nenesli ovoce spojené s vírou. Společenství a naše setkávání nemá být spolkem těch, kdo se dívají pouze před sebe (či nad sebe) ke Kristu, ale má být společenství těch, kdo žijí s Kristem a chtějí mu být blízko. Čím blíže jsou jemu, tím blíž jsou pak docela automaticky i k bližním. A pozná se to ve skutcích lásky. A tak nás výhled k budoucímu poslednímu soudu vede k životu v přítomnosti, k životu v plném společenství s Pánem Ježíšem a bližními.
Co jiného k tomu dodat, než to, co říká apoštol Pavel: „Proto i já, když jsem uslyšel o vaší víře v Pána Ježíše a lásce ke všem bratřím, nepřestávám za vás děkovat a stále na vás pamatuji ve svých modlitbách. Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme.“ (Ef. 15-19). Amen
Phanuel Osweto 22. listopadu 2020