Ez 17, 22–24; 2K 5, 6–10; Mk 4, 26–29
Pokoj vám, sestry a bratři!
Dnešní texty mluví o Bohu, o Jeho slově a také o nás – o našem vztahu k Božímu slovu. Obraz Hospodina z textu Starého zákona nám ukazuje, že se můžeme dívat na Boha jako toho, který má moc věci měnit. Prorok Ezechiel předpovídá, že Bůh má řešení i tam, kde lidé nevidí naději. Naděje judského lidu uhasla, když prohráli veškeré bitvy s nepřáteli. To, co nyní praví Hospodin skrze Ezechiela, je zaslíbení, že i uprostřed tragických událostí má Bůh řešení pro svůj lid.
Nepříznivé chvíle však prožívá každý z nás. Ale tam, kde končí naše síla i naše naděje, začíná působení Boží moci pro každého, kdo v Něho skládá naději. Jeho působení v celé síle nám ukazuje Pán Ježíš, když vypráví podobenství o zasetém semínku. Chce nám říct, že moc Božího slova působí tak, jako „když člověk zaseje semeno do země; ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, a člověk ani neví jak.“ Z toho můžeme vyvodit dvě věci. Za prvé, že Boží království roste, a za druhé, že Boží království zraje.
Ale než si k tomu řekneme několik slov, měli bychom si znovu připomenout, co je to Boží království. Teologové často rozlišují u Božího království tři významy. A myslím, že je to velmi prospěšné rozdělení. Když Boží slovo hovoří o Božím království, tak tím někdy myslí království moci. Do království moci patří celé Boží stvoření. Bůh je králem všeho, co stvořil, vše je součástí tohoto království. Potom Bible někdy hovoří o království milosti. Do království milosti patří všichni ti, kteří byli obdarování milostí, kteří věří Ježíše Krista a mají Ho ve svém srdci. A potom je království slávy. Království slávy se rozhostí, až pomine tento svět, jak ho dnes známe, a Bůh stvoří nové nebe a novou zemi.
Musíme si položit otázku, o jakém království to tady v našem dnešním textu hovoří Ježíš Kristus. Určitě hovoří o království milosti, to znamená o růstu počtu těch, v jejichž srdci vládne Kristus.
Co nám tím chce tedy Ježíš říct? Říká, že to království roste a my o tom často ani nevíme. Už jsme určitě slyšeli svědectví o tom, jak někdo uvěřil nebo přišel k nám díky tomu, že zde stojí dům modlitby. Nebo díky svědectví člověka, kterého viděl jen jednou v životě. A Ježíš nám tady připomíná, že tím nejdůležitějším není nějaká aktivita ostatních, tím nejdůležitějším je životodárná moc Božího slova. On je to takový zázrak – kupříkladu když si vezmeme do ruky zrnko pšenice. Malinké zrnko a je v něm něco nesmírně velkého, mocného – život. Bohem darovaný život. Stejně tak je to, když se díváme na děti narozené v tomto sboru. Nejprve ta dobrá zpráva, že dítě se narodilo, a pak už jen sledujeme, jak roste i v poznání Božího slova. Taková radost, když po křtu a přípravě na přijímání můžeme být svědky toho, že se děti dnes poprvé zúčastní svatého přijímání v našem sboru. Ano, Bůh daruje život, a ten život pak roste. A o to větší zázrak je, když uvažujeme o Bibli, Božím slově – tady je také život, život věčný. Život, který mění člověka, z Božího nepřítele se stává Boží dítě. A proto je zvěstování Božího slova prioritou církve. Můžeme dělat milión dalších věcí, ale nic se nikdy nebude rovnat zvěstování Božího slova.
Ve druhé části dnešního podobenství hovoří Kristus o tom, že Boží království zraje. To má svůj cíl. Čteme: „A když úroda dozraje, hned hospodář pošle srp, protože nastala žeň.“ (v. 29) Boží království zraje, dozraje, a potom přijde žeň. Kdybychom se podívali na jiné texty v Bibli, tak bychom třeba mohli lehce místo slova žeň použít slovo soud. Soud či žeň je konec růstu.
Boží slovo nám říká, že nikdo nezná čas dozrání, pouze Otec. A potom přijde sklizeň, soud. Apoštol Pavel zdůrazňuje, že na ten soud však musí všichni. To je ten srp, o kterém je řeč. Tento soud bude pro věřícího člověka úžasným momentem. Protože z úst samotného Boha uslyší, že je čistý jako sníh. Neuslyší to proto, že žil dokonale, ale proto, že mu bylo dokonale odpuštěno dokonalým Ježíšem Kristem, který přinesl dokonalou oběť.
Nejdůležitější v podobenství o zasetém semínku je, že člověka změní jen Boží slovo. A tak je pro nás podstatné, abychom Božímu slovu dali více prostoru. A když tady mluvíme o Božím slově, máme samozřejmě na mysli především to základní poselství o lidské hříšnosti, poselství o Boží lásce, která se ukázala už v době proroka Ezechiela, změnila život apoštola Pavla a vedla Krista na kříž, poselství o Boží milosti, ve které nám díky oběti Ježíše Krista Bůh naše nepravosti promíjí.
A i tady si znovu uvědomíme, že nebýt Božího slova, které jsme slyšeli, které zakořenilo v našem srdci, bychom v den soudu hrozným způsobem prohráli. Ale díky té životodárné moci Božího slova z nás z Boží milosti vyrostl zralý klas. Ano, bude to úžasný den. A bude úžasný ne díky našemu úsilí, ale díky Boží milosti, která dává růst. Pochváleno buď Jeho jméno za Jeho nesmírnou lásku k nám. Amen.
Phanuel Osweto 13. června 2021