První čtení: 1 Královská 3, 5–9 V Gibeónu se Šalomounovi ukázal v noci ve snu Hospodin. Bůh řekl: „Žádej, co ti mám dát.“ Šalomoun odvětil: „Ty jsi prokazoval velké milosrdenství svému služebníku, mému otci Davidovi, a on před tebou chodil věrně, spravedlivě a se srdcem upřímným vůči tobě. Toto velké milosrdenství jsi mu zachoval a dal jsi mu syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes. Hospodine, můj Bože, ty jsi nyní po mém otci Davidovi ustanovil za krále svého služebníka, ale já jsem příliš mladý, neumím vycházet a vcházet. A tvůj služebník je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, lidu tak početného, že nemůže být pro množství počítán ani sečten. Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak těžko vládnout?“
Druhé čtení: Římanům 8,26–30 Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle. Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.
Evangelium: Matouš 13, 31–33.44–52 Ještě jiné podobenství jim Ježíš předložil: „Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zaseje na svém poli; je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“ Pověděl jim i toto podobenství: „Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí. Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji. Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné; když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven. Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Pochopili jste to všecko?“ Odpověděli: „Ano.“ A on jim řekl: „Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“
Pokoj vám, milí v Kristu!
Už tři týdny se věnujeme 13. kapitole Matoušova evangelia. Ta vedle dvou ústředních podobenství o rozsévači a o plevelu mezi pšenicí, jejichž součástí je zároveň i Ježíšův výklad těchto obrazných příběhů, přináší v rychlém sledu ještě několik dalších podobenství, která tentokrát zůstávají bez Ježíšova výkladu. V těchto podobenstvích se opět opakuje motiv království Božího. Království. Pod tím si můžeme představit stát, říši, v jejímž čele stojí král. Ten i v těch nejmenších královstvích má k dispozici důstojné sídlo. Jako v jiných státech mu slouží armáda, policie a jiné úřady.
Nicméně, království Boží je něco podstatně jiného. Míní se tím přítomnost Boží ve světě, v našich životech, vztah s Bohem, který se zjevil v Ježíši Kristu. Evangelijní podobenství to popisují jako něco skrytého, zdánlivě nepatrného, semínko, skrytý poklad, perlu, kvas. Nakonec však z malého počátku je velký výsledek. Lidé se pro to, co naleznou po setkání s Bohem, vzdávají všeho ostatního.
Není to jen představa, ale ve skutečnosti se to tak i v životě stalo a stává. Rostlinný druh hořčice, o kterém slyšíme v evangeliu, má malé semínko. A skutečně vyrůstá do několikametrové výšky. Je z něj vlastně strom. Strom, v jehož korunách hnízdí ptáci, to je v Bibli symbol pokoje. Upomíná na strom v ráji. Dokážeme si představit, že v horkém podnebí Palestiny je strom pro mnoho lidí zdrojem chladivého stínu. I my, když jsme unavení z horka, potřebujeme jakýkoliv strom – ani nemusí být až tak košatý.
To, co začalo jako působení potulného rabína kdesi v Palestině, nás tu dnes shromažďuje a stalo se součástí světového díla. Strom poskytuje hnízdiště pro ptactvo a stín pro vše živé. V těchto podobenstvích nám chce Ježíš ukázat, že i Boží působení v nás může zlepšit naše vztahy. Vědomí Boží přítomnosti a lásky působí jako chladivý stín v nejrůznějších protivenstvích, zkouškách a problémech.
Naše vztahy s druhými lidmi se mohou stávat útočištěm, místem spočinutí. Musíme se snažit o to, aby to semínko víry v nás nepřestávalo růst. Semínko, kterému se nedostává vláha a živiny, nevyroste, i kdyby se jednalo o semínko sebevětšího stromu.
Právě kvůli péči o toto semínko nás Bůh zve. Stačí jako dítě přijít v důvěře k Bohu. Svěřit se Mu s tím, co v nás ubíjí důvěru, co nás trápí, dusí v nás chuť jít po Ježíšově cestě. Je tu Písmo svaté, skrze které k nám Bůh promlouvá. Také je potřeba učit se nesamozřejmosti všeho, čeho se nám v životě dostalo. Tak v našem životě nebude vedle rostliny víry bujet všelijaký plevel, který by z našich vztahů v rodinách a ve společenství dělal místo nesnesitelné.
Šalamoun žádal Boha o to, aby dostal srdce vnímavé, aby dokázal soudit lid a rozlišovat mezi dobrem a zlem. Měl vládnout početnému lidu, který nemohl být ani sečten. Bůh mu to dal. Tak tomu může být i s námi. Boží působení v našich životech má především ten účel, abychom se naučili rozlišovat mezi dobrým a zlým. A to také znamená poznat, co je podstatnější nejen zde na zemi, ale především, aby náš vztah s Bohem byl pevnější. A nejlepší je, když tak, jako kvas proniká těstem, tak i Boží působení pronikne všemi oblastmi našeho života.
Apoštol Pavel píše: Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha. Jak asi všichni víme, nevyhneme se problémům a trápení. Avšak když našimi životy pronikne Boží duch, duch pokory, vděčnosti, naděje a lásky, nemusíme se hroutit, nemusíme na zlé odpovídat zlým a rozmnožovat utrpení ve světě kolem nás.
Co na závěr si řekneme? Nechceme se podobně jako lidé v podobenství o perle a pokladu v poli všeho zřeknout, abychom mohli pěstovat vztah s Bohem? Ale ono je to tak, že dříve či později stejně o vše přijdeme. Vše, o čem si myslíme, že tu máme, máme jen na chvíli propůjčeno. Vztah s naším Stvořitelem je tím, co nám připomíná tuto skutečnost, naši pomíjivou konečnost. Na druhou stranu si můžeme být vědomi úžasné velikosti Boží lásky. Nikdo a nic nás nemůže odloučit od lásky našeho Stvořitele, který se k nám sklonil v podobě bezmocného služebníka. A tak, milí přátelé v Kristu, každý den buďme nositeli radostné zvěsti Božího království a pevně držme dobrý vztah s naším Nebeským Otcem. Amen.
Phanuel Osweto 26. července 2020 na sborové dovolené a čtené na bohoslužbě slova ve sboru v Kladně