První čtení: Izajáš 9, 1.5–6 Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.
Druhé čtení: Titovi 2, 11–14 Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.
Evangelium: Lukáš 2, 1–20 Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.
Vánoční zvěst evangelia o Ježíšově narození, narození našeho Spasitele, je svědectvím o události naplnění Boží cesty za člověkem. Je to událost, která se každoročně opakuje, a může nám to připadat stále stejné. Nic nového se z Bible nedovíme. Evangelium začíná slovy: „I stalo se v oněch dnech.“ Evangelista Lukáš, který nám vypráví tuto událost, znal dobře Starý zákon a naučil se odtud stylizovat a utvářet příběh Nové smlouvy. Kdykoliv se totiž objeví toto „i stalo se“, znamená to, že jde o zvlášť významnou událost.
Ježíšovo narození má tedy zcela konkrétní obrysy. Není to nějaká neurčitá událost, právě naopak, má i přesnou dataci. Lukáš ji zasazuje do dnů císaře Augusta, kdy Sýrii spravoval Quirinius, kdy byl vykonán majetkový soupis. Toto přesné určení mluví o důležité výpovědi: Bůh se v konkrétní dobu sklonil k lidem. Boží syn přišel v konkrétní čas. Jeho příběh má svůj počátek, který si můžeme dnes připomínat.
Marie a Josef se vydávají na cestu do města, kam podle svého rodu patřili. Byli z rodu Davidova, a tak jdou do Betléma. Když došli do Betléma, naplnily se její dny a ona porodila prvorozeného syna. Tato událost, narození miminka, je pro lidské dějiny velmi důležitá. Je to zásadní mezník v lidských dějinách.
Bůh se stává člověkem. To znamená, že je s námi anebo ještě lepší vyjádření – chce být s námi. Bůh není mrtev a nespí ani nedřímá. Pořád nad námi bdí, je lidem nablízku a co víc, Bůh se stává dítětem.
Celý Izrael očekával Mesiáše, Davidovského krále, který jej povede, který jej zbaví nadvlády Římanů a ustanoví zde své království. Takový král se většinou rodil na královském dvoře, obklopen luxusem a lidmi, kteří se o něj starali. Bůh si ale toto místo nevyvolil. Bůh nejedná skrze násilnou moc. Bůh si vyvolil obyčejnou rodinu patřící spíše k chudší části obyvatelstva.
„I porodila svého prvorozeného Syna, zavinula jej do plenek a položila jej do jeslí, protože se pro něj nenašlo místo pod střechou.“ Je to zvláštní, až nečekané. Boží Syn se narodil ve chlévě místo v paláci. Narodil se v horších poměrech, než jaké máme nyní my ve svých domovech.
Člověku bleskne hlavou myšlenka: „To není moc důstojné místo pro Božího Syna.“ Z našeho pohledu se to tak může jevit. Pro Boha je to ale to nejlepší místo, jaké si mohl vybrat. Bůh nepotřebuje pro šíření svého evangelia moc bohatých. Království Boží roste bez násilné pomoci. Šíří se odspodu, aby mohlo ovlivnit nenásilně a laskavě všechny lidi.
Je docela paradoxní, že první, kdo ví o Božím Synu, jsou pastýři. Nejsou to tedy horní vrstvy: farizeové, kněží nebo zákonici. Ti by to snad měli vědět, že se Syn Boží narodil v Betlémě. Jsou to ale pastýři, lidé z okraje společnosti, nejchudší dělníci jsou prvními svědky narození Božího Syna. Pro pastýře to je radostná zpráva, narodil se jim Spasitel, Kristus ve městě Davidově. Později to budou právě ti obyčejní, chudí a nemocní lidé, kteří Ježíšovu zvěst budou nejvíce a nejradostněji přijímat. A mocní a vlivní lidé ji budou odmítat a stavět se proti ní.
Co vlastně pro nás dnes znamenají Vánoce?
Dnes, staletí po Ježíšově narození, je doba samozřejmě jiná. Kdybychom dnes udělali nějaký veřejný průzkum na toto téma, odpovědi dotazovaných by byly různé, ale myslím si, že by převážily odpovědi typu – setkání s rodinou, vánoční klid, betlém, jesličky, koledy, odpočinek, velký stres, nákup dárků, kapr a salát.
Moc odpovědí, že si připomínáme narození Spasitele Ježíše Krista, bychom neslyšeli. Maximálně bychom mohli slyšet od dětí, že jim „Ježíšek“ nadělí dárky. A když by říkaly Ježíšek, tak by myslely to miminko v jesličkách. Přiznám se, že mně osobně takovéto odpovědi dost překvapí. Dnes mnoho lidí už neví, co je pravým smyslem Vánoc. Zpívají koledy: „Narodil se Kristus Pán…“, ale nevědí přesně, kdo je ten Kristus Pán. A pro mnoho lidí je to stále jen pěkná tradice, tak ji dodržují.
Ale pozor, milí přátele, dnes jsme se sešli, abychom společně oslavili den, kdy se nám narodil Spasitel světa, den, kdy do tohoto světa přišlo světlo naděje, den, kdy svět dostal obrovský dar – dar spasení. Tento dar byl dán světu díky obrovské Boží lásce. Jak se píše ve známém verši v listu Titovi: „Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista.“
Pro všechny je pak důležité, že Bůh přináší spásu všem lidem bez rozdílu. Kdo však chce mít podíl na Boží vykupitelském díle, musí se připravovat. Musí odvrátit své smysly od pozemských věcí a zaměřit se na Boha. Boží milost a dobrota nám pomáhají a učí nás, jak správně jednat. Člověka nemají ovládat světské žádosti, protože brání v přístupu k Bohu. Dokud člověk žije v tomto světě, měl by usilovat o tyto základní postoje: rozvážnost, spravedlnost a zbožnost. Život na zemi by neměl smysl, kdyby nás nečekal život věčný. Křesťané očekávají Ježíšův druhý příchod a Ježíš byl na Zem poslán kvůli Boží lásce. Sám sebe obětoval, aby lidské hříchy smazal.
Do temnoty zazářilo světlo, píše nám prorok Izajáš, a všichni lidé žijící v temnotě hříchu spatří velké světlo a budou mít důvod se radovat, protože už nejsou odsouzeni k věčnému ztracení, věčné smrti, ale díky víře v Krista jsou přijati Bohem.
Milí přátele, příběh o Ježíšově narození je příběh o důvěře a naději. Má to být příběh nám hodně blízký. Záleží však jen na nás, zda ho budeme nyní a celý rok vnímat jen jako krásnou pohádku, tradici, anebo jako příběh, který je i o nás.
Přeji nám odvahu umět evangelijní příběhy o Ježíšově narození pochopit pravdivě a bez onoho pohádkového nánosu. Poděkujme Bohu za tento jedinečný a věčný dar, který nám daroval. Ať vás Boží láska naplní radostí a pokojem. Amen.
Phanuel Osweto 24. prosinec 2023