První čtení: Ámos 5, 18–24 Běda těm, kdo touží po dni Hospodinově! K čemu vám bude den Hospodinův? Bude tmou, a ne světlem! Jako když se dá někdo na útěk před lvem a narazí na něho medvěd; nebo vejde do domu, opře se rukou o stěnu a uštkne ho had. Což není den Hospodinův tmou, a ne světlem, temnotou bez jasu? Nenávidím vaše svátky, zavrhl jsem je, ani vystát nemohu vaše slavnostní shromáždění. Když mi přinášíte zápalné oběti a své oběti přídavné, nemám v nich zalíbení, na pokojnou oběť z vašeho vykrmeného dobytka ani nepohlédnu. Pryč ode mne s halasem tvých písní, tvé brnkání na harfy už nechci slyšet. Ať se valí právo jako vody, spravedlnost jak proudící potok.
Druhé čtení: 1. Tesalonickým 4, 13–18 Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději. Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu. Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte.
Evangelium: Matouš 25, 32–46 A budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.´ Tu mu ti spravedliví odpoví: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?´ Král jim odpoví a řekne jim: `Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.´ Potom řekne těm na levici: `Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.´ Tehdy odpoví i oni: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?´ On jim odpoví: `Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.´ A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“
Milé sestry a bratři, drazí přátelé!
Z úst proroka Amose jsme dnes slyšeli: „K čemu vám bude den Hospodinův?“ Běda tomu, kdo po něm touží. „Bude tmou, a ne světlem.“ Ale prorok Ozeáš, mladší současník proroka Amose, o tomto dnu hovoří jako o slavnostním dnu, svátečním dnu pro Hospodina. (volně Oz 9, 5) Jak se v tom tedy máme vyznat? Amos i Ozeáš prorokovali asi v polovině osmého století př. Kr., v době relativního klidu a hospodářského rozkvětu severního Izraele. O pár let později prorokoval, tentokrát ale v Judsku, prorok Sofonjáš, který zase píše: den Hospodinův je blízko, Hospodin připravil oběť, jako svaté oddělil ty, které pozval, půjde o den Hospodinova obětního hodu. (volně Sf 1, 7–8) Severní Izrael byl v té době v hospodářském rozkvětu, Judsko před náboženskou reformou, nic neukazovalo na špatné zítřky. Jak snadno se nám v dobách blahobytu poslouchají falešní proroci a jak těžko se naslouchá kritice z úst skutečných Božích poslů. I Amos se s tím během svého života setkal. Podívejme se ale, co se stalo o pár let později, čí proroctví se naplnila. Píše se rok 722 př. Kr. a asyrská vojska dobývají město Samaří. Severní Izrael padl, obyvatelé byli přesídleni. Sofonjáš prorokuje kolem roku 630 př. Kr. v Judsku. V roce 587 př. Kr. je dobyt Jeruzalém, zničen Hospodinův chrám a obyvatelstvo odvlečeno do babylonského zajetí. Čeká je konec blahobytu, vysídlení. Zdá se, že obyvatelé obou království ztratili své jistoty, jakoby je nečekala již žádná budoucnost. Přišli o svoji zemi, o svůj chrám, kde uctívali svého Boha. Ale je tomu opravdu tak? Přišli o to vše až dobytím jejich území nepřátelským vojskem anebo se toho všeho vzdali dobrovolně již dříve sami? Koho uctívali při svých obětních hodech, Hospodina? Komu zpívali písně a hráli na harfy, Hospodinovi?
Den Hospodinův měl být původně, jak píše prorok Ozeáš, dnem slavnostním a svátečním jak pro Hospodina, tak i pro ty, které pozval, pro jeho lid vyvolený. Mělo jít o událost, kdy Hospodin porazí okolní nepřátelské národy, nastolí novou éru míru a blahobytu a izraelský lid, jako Bohem vyvolený, tak dojde spásy.
A zatím, podle proroka Amose, je čeká trest a soud. Půjde o den, který pro ně bude tmou a ne světlem. Hospodin se k nim nechce znát, nechce je slyšet. Ony nepřátelské národy, které měl Hospodin kvůli Izraeli porazit, se stávají prozatím jejich zhoubou. Pravdivost proroctví Božích poslů se naplnila. A jak píše prorok Sofonjáš, poslední slovo bude mít Hospodin. Bude to On, který připraví oběť a oddělí svaté, neboť mnoho je pozvaných, ale jen málo vybraných.
Ať se nám to líbí či ne, naše budoucnost se začíná již nyní. Již dnes, v tento okamžik se na ni máme připravovat, nemáme nic nechávat na zítřek, neboť nevíme dne ani hodiny. Ale jak se máme připravovat, co máme dělat, abychom jednou obstáli. Pro odpověď můžeme sáhnout jak do Starého, tak i do Nového zákona. Prorok Ezechiel píše: Nenastoupili jste do trhlin a nezazdívali jste zeď izraelského domu, aby obstál v boji v den Hospodinův. (Ez 13, 5)
Slovy proroka Amose připomíná Hospodin svému lidu prohřešky, kterých se dopustil, trhliny izraelského domu, které nezazdili: „Pro trojí zločin, ba pro čtverý, toto neodvolám, protože jsme zavrhli Hospodinův zákon a nedbali na jeho nařízení, za stříbro prodávali spravedlivého a ubožáka pro pár opánků, bažili jste dostat hlavy nuzáků do prachu země, utiskovali nuzné a křivdili ubožákům, pokorné zaváděli na scestí, z práva učinili jed, z ovoce spravedlnosti pelyněk. Tím vším jste znesvěcovali Hospodinovo svaté jméno.
A jak zazdívat trhliny izraelského domu podle Nového zákona? Co je kritériem pro to, abychom jednou obstáli? Snad slova Ježíšova z dnešního evangelia: hladověl jsem, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou. Amen pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těch nepatrných, mně jste učinili. A cokoliv jste neučinili jednomu z těch nepatrných, ani mně jste neučinili. Podle těchto slov se k nám jednou bude anebo nebude znát Syn člověka. Naše budoucnost se rozhoduje již nyní. Chceme-li být jednou s našim Pánem, buďme s ním již nyní, pak pro nás bude den Hospodinův slavností a svátkem a ne tmou. Amen.
Zdena Chaloupková 12. 11. 2023