Hospodin v nás vzbudí naději

První čtení: Jr 23, 5–6 „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy Davidovi vzbudím výhonek spravedlivý. Kralovat bude jako král a bude prozíravý a bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost. V jeho dnech dojde Judsko spásy a Izrael bude přebývat v bezpečí. A nazvou ho tímto jménem: »Hospodin – naše spravedlnost«.“

Druhé čtení: Kol 1, 11–20 a z moci jeho božské slávy nabudete síly k trpělivosti a radostné vytrvalosti; a budete děkovat Otci, který vás připravil k účasti na dědictví svatých ve světle. On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů: On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá, on jest hlavou těla – totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých – takže je to on, jenž má prvenství ve všem. Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích – protože smíření přinesla jeho oběť na kříži.

Evangelium: L 23, 33–43 Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ O jeho šaty se rozdělili losem. Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.“ Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu a podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe.“ Nad ním byl nápis písmem řeckým, latinským a hebrejským: „Toto je král Židů.“ Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

Sestry a bratři,

dnešní neděle je nazvána nedělí Krista Krále a končí jí církevní rok. Slyšíme zvěst, která dosvědčuje Krista ukřižovaného, o kterém apoštol Pavel říká: Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. 1 K 1, 22–24

Naše víra stojí a padá na Kristu, o Něho je opřena, z Něj vychází a k Němu se opět navrací. On je počátkem i koncem, Alfou i Omegou – prvním a posledním písmenem nejenom řecké abecedy, ale také abecedy víry, ve které se učíme nesměle slabikovat slova o Bohu.

V samotném závěru církevního roku také slyšíme zvěst proroka Jeremjáše. Zvěst o přicházející spáse Hospodinově. Ukazuje nám jiný pohled. Jeremjáš vyhlíží přicházející záchranu a netrápí ho, že nezná přesné datum, na které by mohl do svého diáře zapsat heslo „Boží spasení“. Dívá se dopředu a s nadějí hledí na „přicházející dny“.

Četl jsem někde, že nejdůležitější věci v našem životě se nedají ohraničit přesnými matematickými daty. Stejné je to i s nadějí na přicházející spásu. Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy Davidovi vzbudím výhonek spravedlivý, píše prorok Jeremjáš. Dny přicházejí… Nastává doba nové naděje. Nastává změna, v níž lidstvu přijde záchrana.

Kdybychom žili v době proroka Jeremjáše, asi bychom nepochopili jeho zvěst. Jeremjáš působil v době, kdy dny samostatnosti Jeruzaléma už byly pomalu sečteny. Babylonské vojsko mělo brzy zničit celé Jeruzalémské město. Naděje, kterou prorok vidí přicházet, je však zcela jiného rázu, než mohli vidět v té době jeho současníci. Nemohli očekávat radost, ale babylonské zajetí.

Podobně to kolem sebe vidíme i dnes. To, že dnešní nedělí končí nějaký církevní rok, ví jen málokdo. I my sami více vnímáme ten kalendářní, občanský rok. Věci, které se dají spočítat, vykázat, naplánovat a ohraničit, jsou pro nás daleko lépe pochopitelné. To, že prvním lednem začíná nové období, kupříkladu zdaňovací období, zná mnoho lidí daleko lépe než jakékoli duchovní úvahy.

Právě proto je velice dobré, že církevní rok začíná jindy než rok kalendářní. Před Pánem Bohem nemusíme my dělat roční zúčtování svých duší. Nemusíme vykazovat počet nedělí strávených v kostele či vypočítávat daň přidané hodnoty naší víry. Naopak! My dnes uzavíráme starý církevní rok, začínáme nové období a slyšíme zvěst o naději dnů, které přicházejí.

Přicházejí dny, kdy můžeme vyhlížet spásu. Přes všechny starosti, kterými se denně musíme zabývat; přes všechno trápení, které musíme zažívat; přes všechnu rutinu, která nám každý den odebírá síly. Máme vyhlížet Boží záchranu. Hospodin „vzbudí výhonek“, píše Jeremjáš. A z toho malého výhonku vyroste veliká záchrana pro nás a pro všechny lidi.

Za pár týdnů si budeme připomínat Ježíšovo narození v Betlémě. Přišel na náš svět jako malé bezbranné miminko, ale když dospěl, vzal na sebe kříž vin celého lidstva. Právě na Něho se vztahuje Jeremjášovo proroctví: Kralovat bude jako král a bude prozíravý a bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost. V jeho dnech dojde Judsko spásy a Izrael bude přebývat v bezpečí.

Ježíšovým narozením dostává Jeremjášova naděje konkrétní obrys. Ale i dnes, po více než dvou tisících letech, vyhlížíme přicházející spásu, která zachrání celý svět. A právě už dnes myslíme na Pána Ježíše jako na Krále, který v nás chce kralovat.

Kněz Zachariáš to v prorockém vytržení vyzpívává nádherným způsobem: Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka, jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna. (L 1, 68–70)

Hospodin v tomto Králi navštívil a vykoupil lid, který stvořil, a jak píše apoštol Pavel v dnešním čtení, Hospodin nás připravil k účasti na dědictví svatých ve světle, vzbudil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného syna. V Něm máme vykoupení a odpuštění hříchu (srov. 1 Kol 1, 9–14). K této záchraně nás Bůh i dnes zve. Jeho spása přichází a otevírá průhled radosti do našich všedních dnů. Kéž Jeho nabídku s radostí přijmeme. Amen.

---

Kázání 24. listopadu 2019 Phanuel Osweto