První čtení: 1 S 25, 40–42 Davidovi služebníci přišli k Abígajile na Karmel a promluvili k ní: „Posílá nás k tobě David. Chce si tě vzít za ženu.“ Hned se poklonila tváří až k zemi a řekla: „Hle, tvoje otrokyně bude služkou, která umývá nohy služebníkům svého pána.“ Abígajil se rychle vypravila; jela na oslu a doprovázelo ji pět jejích dívek. Následovala Davidovy posly a stala se jeho ženou.
Evangelium: Jan 13, 1–17 Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čistí. Když jim umyl nohy, oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil? Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.
Milí v Kristu, dnes zahájíme velikonoční sváteční dny. Pán Ježíš dobře věděl, že přišla jeho hodina. To znamená, že ho zanedlouho zradí Jidáš, že se ostatní učedníci rozprchnou a Ježíš bude zatčen, odsouzen a ukřižován. Ví, že ho teď čeká velké trápení. Co v takové chvíli udělá? Když člověku hrozí nebezpečí, trápení nebo dokonce smrt, má jistě strach. Někdy máme strach a starost i z mnohem menších věcí. Těžko pak může člověk myslet na něco jiného než sám na sebe. Jak to všechno zvládnu, jak to všechno vydržím? I Pán Ježíš jistě cítil strach a zármutek. Přesto však nemyslel jenom sám na sebe. Náš příběh říká, že miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce (v. 1).
Ježíše čekají moc těžké chvíle, ale nevidí v nich jenom sám sebe. Myslí také na své učedníky a přátele. Oni s ním po tři roky putovali po Galileji a po Judeji, prožili a viděli mnohé jeho divy. Nyní nastává těžká chvíle i pro ně. Jejich Mistra zatknou a odsoudí. Oni to možná ještě všechno netuší, ale Ježíš to dobře ví a moc na ně myslí. Ví, jak to pro ně bude těžké. A proto nemyslí jen na sebe, ale i na ně. Chtěl jim prokázat svou lásku až do samého konce. Chce jim ještě jednou názorně ukázat, jak je má rád a jak mu na nich záleží.
Sešli se ke společné večeři – pravděpodobně to byla ta samá večeře, při které Pán Ježíš později rozdával chléb a víno. Ale večeře nebylo to jediné, co tam tehdy spolu prožili. Ježíš odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán (v. 4–5). Stalo se tu něco velice neobvyklého a neočekávaného. Ne že by bylo neobvyklé, když někdo někomu umyl nohy. To bylo v tehdejší době běžné. Lidé tehdy chodívali bosi v otevřených sandálech. A vzhledem k tomu, že tam bylo dosti prašné prostředí, tak si dovedeme představit, jak jejich nohy musely vypadat. Proto, když někdo pozval někoho k sobě na návštěvu, třeba na večeři, tak první, co se stalo, že po příchodu hosta mu omyli nohy. To ne aby jim tam nenašlapal, ale aby se dobře cítil.
Důležité je ale si připomenout, kdo zpravidla hostům nohy umýval. To byla práce vyhrazená domácím služebníkům. Tak se podobně např. vyjádřila Abígajil, když si pro ni dal poslat David, budoucí izraelský král, a chtěl si ji vzít za ženu. Ona mu odpověděla s velikou pokorou: Hle, tvá služebnice bude služkou, jež umývá nohy služebníků svého pána (1S 25, 41). Mýt někomu nohy, to se považovalo za službu sluhů nebo otroků. Bylo tedy nemyslitelné, aby se pán oblékl jako otrok a myl nohy svým služebníkům. K tomu by se nesnížil. A učedníci tyto zvyklosti samozřejmě znali. Proto se Petr brání. Nemohl přenést přes srdce, že by se jejich Mistr a Pán měl před nimi takto ponižovat. Nicméně, Ježíš se nedal zastavit, pokračoval, všechny obešel a všem umyl nohy. Žádného nevynechal. Ani Jidáše. Učedníci jsou tím asi celí zaražení a nic neříkají. Až když došel Pán Ježíš k Petrovi, tak ten spustil to, co si určitě mysleli všichni: Pane, ty mi chceš mýt nohy?… Nikdy mi nebudeš mýt nohy! (v. 6.8). Bylo mu velice trapné vidět svého Pána a Učitele klečet u svých nohou. Ale bránil se proto, že nechápal, co jim to Ježíš chce říci. Ježíšova odpověď je jasná: Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl, tedy v Božím království (v. 8). Řekl mu tím velmi důležitou věc. Petr byl všelijak špinavý – nejen na nohou. Byl také špinavý od hříchu. A Pán Ježíš ukazuje, že přišel, aby člověka očistil – nejen od prachu na nohou, ale také od všeho zla a hříchu, které má hluboko v srdci.
Vidíme to i v tomto příběhu, kdy svléká svůj šat a obléká plátno, umývá nohy učedníkům a pak tím plátnem jejich nohy otírá. Petr se ulekl, když Pán Ježíš řekl: Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl. Tak jestli v Božím království budou jenom ti, které Pán Ježíš očistil od hříchu, tak to mě, Pane, musíš umýt celého. Odshora dolů, nejen ty nohy. Vždyť já jsem celý hříšný a špinavý, nejen zčásti. Ale Ježíš ho uklidňuje: Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čistí (v. 10). Pán Ježíš řekl učedníkům, že už jsou čistí. Že už jsou jejich hříchy odpuštěny. On sám je přece už přijal za své. Věříme tak, že když člověk Bohu upřímně přizná své hříchy a uvěří, že Pán Ježíš za ně zaplatil, tak Bůh mu jeho hříchy odpustí.
Tak tímto zvláštním způsobem chtěl Pán Ježíš ještě jednou ukázat učedníkům svoji lásku. Je ochoten se kvůli ním ponížit jako jejich služebník. To, co zde zatím jen naznačil, to potom přišlo v plnosti zanedlouho. A to tehdy, když Ježíš na sebe místo plátna vzal těžký kříž a nesl ho na Golgotu. Tam nás očistil – ne od prachu na nohou – ale od našich hříchů, když za naše hříchy zaplatil a zemřel.
Ale vraťme se ještě k našemu příběhu o umývání nohou učedníkům. Když to všechno proběhlo, tak Pán Ježíš pověděl moc důležitou věc: Chápete, co jsem vám učinil? Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já (v. 12-15). To měli učedníci pochopit. Ježíš je nejvyšší Pán, ale přece přišel, aby sloužil všem, aby pomáhal a aby nás zachránil od hříchu. Tato jeho služba je jedinečná. Proto nám Pán Ježíš chtěl dát nějaký příklad, který bychom mohli následovat. Jak jsme si řekli, celý ten neobvyklý obřad mytí nohou Pán Ježíš učinil proto, aby svým učedníkům ještě jednou dokázal svou lásku. A to je to, co žádá a k čemu povzbuzuje i nás. Abychom i my spolu žili v lásce. A to nejen slovy. Nemáme o lásce jenom mluvit. Tím, že Ježíš umyl svým učedníkům nohy, ukázal tady skutek. To vyžaduje někdy námahu a náš čas a také něco pro dobro druhého obětovat. Činy mluví hlasitěji než slova. Ap. Jan později napsal: Děti, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem (1J 3, 18). K tomu Pán Ježíš směřoval, když svým učedníkům myl nohy, chtěl jim prokázat, jak je on sám miluje, a také je chtěl povzbudit, aby milovali jeden druhého, a to nejen slovy, ale i činy. To všechno nakonec shrnuje Pán Ježíš o něco později, když učedníkům říká: Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým (J 13, 34–35). Chceme-li i my žít v lásce, následujme příklad našeho Pána.Amen.
Kázání na Zelený čtvrtek 18. dubna 2019 Phanuel Osweto