Osobní zbožnost v Božím poznání

První čtení: Přísloví 1, 1–6 Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále Izraele, jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti, jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost, aby prostoduší byli obdařeni chytrostí, mladík poznáním a důvtipem. Bude-li naslouchat moudrý, přibude mu znalostí, a rozumný získá schopnost porozumět přísloví a jinotaji, slovům mudrců i jejich hádankám.

Druhé čtení: Koloským 1, 1–12 Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus Božímu lidu v Kolosách, věrným bratřím v Kristu: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho. Stále za vás v modlitbách děkujeme Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista, neboť jsme slyšeli o vaší víře v Krista Ježíše a o vaší lásce, kterou máte ke všem bratřím pro naději zakotvenou v nebesích. Víte o ní, protože i k vám přišlo slovo pravdy, evangelium; tak jako na celém světě, i mezi vámi přináší ovoce a roste od toho dne, kdy jste uslyšeli o Boží milosti a přesvědčili se, že je pravdivá. Tak vás tomu učil Epafras, náš milovaný druh, jenž nás věrně zastupuje jako Kristův služebník. On nám také vyprávěl o lásce, kterou ve vás působí Boží Duch. Proto i my, ode dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme za vás v modlitbách prosit, abyste plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali jeho vůli. Tak budete svým životem dělat Pánu čest a stále se mu líbit, ve všem ponesete ovoce dobrých skutků, budete růst v poznání Boha, a z moci jeho božské slávy nabudete síly k trpělivosti a radostné vytrvalosti; a budete děkovat Otci, který vás připravil k účasti na dědictví svatých ve světle.

Evangeiu: Matouš 5, 6 Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.

Sestry a bratři, jsem rád, že zde mohu dnes stát a po delší přestávce se s vámi podělit o Boží slovo. Jako Boží lid máme radost, když se sejdeme, abychom se dozvěděli, jak můžeme dále růst v Božím slově. Víra je proces, kterého nedosáhneme přes noc, ale díky našemu úsilí a odhodlání kráčet s Bohem po celý život. Jsme zde proto, abychom slyšeli, že ke svému životu potřebujeme více Božího slova a více Božích doteků. Jak čteme z Bible, Bůh je láska, a kdo zůstavá v lásce , v Bohu zůstává a Bůh v něm. (1 Jan 4, 16)

Základem křesťanského života je učení o Boží lásce. Učení je sice pouze základ, přesto moc důležitý. Je to vlastně teoretický základ, ale musí z něj vycházet praxe, někdy nazývaná osobní zbožnost. A o tom dnes budeme mluvit.

Za tu dobu, co prožívám zdravotní potíže, jsem si uvědomil důležitost osobní zbožnosti. Jsem přesvědčen, že řada z nás, kteří si v životě museli projít těžkými chvílemi, jasně chápe, co tím myslím. Mohli bychom k tomu vybrat mnoho textů. Ale chci se vrátit k druhému čtení do Pavlových listů do Kolos, které dnes zaznělo.

Apoštol Pavel píše, že se doslechl o zbožnosti koloských křesťanů. Píše jim: neboť jsme  slyšeli o vaší víře v Krista Ježíše a o vaší lásce, kterou máte ke všem bratřím pro naději zakotvenou v nebesích. (v. 4–5) Ano, slyšeli o víře, lásce a naději, kterou mají. Oni slyšeli o tom, že koloští křesťané nejsou pouze teoretici, neskončili pouze u nějakého učení, u nich je vidět osobní zbožnost. Víra v Ježíše Krista, láska ke všem bratřím, naděje zakotvená v nebesích. O to by měl usilovat každý křesťan a jsem rád, že i náš sbor v době mé nepřítomnosti zůstal takovým sborem, kde lidé mohou prokazovat lásku ke Kristu, a že každý z nás může usilovat o zdravou zbožnost v lásce k našemu Pánu.

Víra, láska, naděje. Právě tato tři slova by měla být důležitá pro definici naši zbožnosti. Zbožnost je proces, který není chaotický, ale přínáší ovoce. Pavel píše: i mezi vámi přináší ovoce a roste od toho dne, kdy jste uslyšeli o Boží milosti a přesvědčili se, že je pravdivá. (v. 6) Pavel říká, že díky tomuto zápasu o zbožnost je u koloských vidět ovoce zbožnosti a růst.

A tento proces růstu přináší ovoce, o kterém Pavel píše.  Čteme: Proto i my, ode dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme za vás v modlitbách prosit, abyste plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali jeho vůli. Tak budete svým životem dělat Pánu čest a stále se mu líbit, ve všem ponesete ovoce dobrých skutků, budete růst v poznání Boha, a z moci jeho božské slávy nabudete síly k trpělivosti a radostné vytrvalosti; a budete děkovat Otci, který vás připravil k účasti na dědictví svatých ve světle. (v. 9–12)

Vidíme to obrovské množství  plodů, když vědomě ve svém životě rozvíjíme víru, lásku a naději. Poznáme Boží vůli, děláme radost Pánu Bohu, líbíme se Mu a děláme dobré věci pro druhé. To je ovoce zbožnosti.

Jaké jsou naše touhy, když slyšíme dnes tato slova? Citíme tu potřebu, aby z nás měl Pán Bůh radost? Ale kde vzít sílu pro rozvíjení naší zbožnosti? Vždyť jsme tak slabí, tak lehce pochybujeme, selháváme v lásce a nevidíme naději. Slova apoštola Pavla nás nenechávají na pochybách.

Čteme: Stále za vás v modlitbách děkujeme Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista, neboť jsme slyšeli o vaší víře … (v. 3–4) Pavel v modlitbě děkuje Pánu Bohu. Ví, že pokud někdo rozvíjí svojí zbožnost, tak se to děje jen proto, že sám Bůh svoji mocí zasahuje do života tohoto jednotlivce nebo sboru. Z vlastní síly to nikdo nezvládne! Proto děkuje Pánu Bohu, a ne jenom jim!

A ještě jednou to zdůrazňuje, když mluví o zprávách, které přinesl Epafras. Tam píše: On nám také vyprávěl o lásce, kterou ve vás působí Boží Duch. (v. 8) Zase ten stejný princip. Jde o lásku, která není výsledkem jejich skvělého postoje, ale o lásku, kterou působí Boží Duch. A do třetice na konci našeho textu čteme: budete děkovat Otci, který vás připravil k účasti na dědictví svatých ve světle. (v. 12) Nebeský Otec je připravil na věčnost. Ne oni sami sebe. Pavel vidí jediný zdroj síly pro naši zbožnost. Je jí samotný Pán Bůh, který takto působí skrze svého Svatého Ducha. On je ten, kdo působí, díky němuž rozvíjíme víru, lásku a naději. On nás posiluje.

Nade vše přitom si máme uvědomovat, že Pán Bůh nám dal jisté nástroje, které On používá, aby nás vedl k rozvoji víry, lásky a naděje.  Pavel píše: I k vám přišlo slovo pravdy, evangelium; tak jako na celém světě, i mezi vámi přináší ovoce a roste od toho dne, kdy jste uslyšeli o Boží milosti a přesvědčili se, že je pravdivá. (v. 5–6)

Ten nástroj je evangelium, slovo pravdy, zpráva o Boží milosti – tedy dobrá zpráva o Pánu Bohu a Jeho vztahu k člověku, tak jak nám ji přináší Bible. Pavel potom přidává, že ta zbožnost se objevila tehdy, když se přesvědčili o pravdivosti evangelia, doslovně, když poznali pravdivost evangelia, tedy když zažili, že je evangelium pravdivé. Nestačí znát fakta. Pokud chceme usilovat o osobní zbožnost, potřebujeme  osobní zkušenost s Božím slovem.

Pavel tady zmiňuje ještě další nástroje. Pavel píše o Epafrasovi: Tak vás tomu učil Epafras, náš milovaný druh, jenž nás věrně zastupuje jako Kristův služebník. (v. 7) Dalším nástrojem jsou tedy naši duchovní bratři a sestry, kteří nás učí Božímu slovu. Takovým člověkem byl pro koloské jejich pastor Epafras. On je učil Božímu slovu. Takovým člověkem je pro kladenský sbor každý z nás, který příspivá k duchovnímu růstu různými způsoby a  službami.  Potom tam Pavel také zmiňuje společné modlitby a přímluvy, opět je to obraz církve, která se modlí.

To vše nám ukazuje, že dalším nástrojem, který Pán Bůh používá, abychom rostli, je  sbor, církev. Tam kde se lidé shromažďují a učí se Božímu slovu, tam se učí zbožnosti. A proto je účast na bohoslužbách tak důležitá. Sestry a bratři, usilujme o to, abychom společně rostli v osobní zbožnosti. Je to cesta, která vede k poznání Boží vůle pro každého z nás. Ať nám k tomu pomáhá Všemohoucí Bůh. Amen.


Phanuel Osweto 26. března 2023

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..