Vládci zasednou a umluví se na mě. Pronásledují mě neprávem, pomoz! Tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních. (Žalm 119, 23.86)
První čtení z Písma: 2. Paralipomenon 24, 20–22 Duch Boží vyzbrojil Zekarjáše, syna kněze Jójady. Postavil se proti lidu a řekl jim: „Toto praví Bůh: Proč přestupujete Hospodinovy příkazy? Nepotkáte se se zdarem. Poněvadž jste opustili Hospodina, opustí on vás.“ Spikli se proti němu a na králův příkaz ho na nádvoří Hospodinova domu ukamenovali. Král Jóaš nebyl pamětliv milosrdenství, které mu prokázal Jójada, jenž mu byl otcem. Zavraždil jeho syna, který umíraje řekl: „Ať to Hospodin vidí a volá k odpovědnosti.“
Tužby
Aby nám všem dostávalo se odvahy a vytrvalosti v zachovávání evangelia, modleme se k Hospodinu.
Abychom proti zvůli zla a hříchu svatým zákonem Kristovým bojovali, modleme se k Hospodinu.
Modlitba před čtením ze sv. Písem: Bože všemohoucí, děkujeme ti za příklad prvomučedníka Štěpána, jenž vzhlédl k nebi, aby se modlil za své pronásledovatele ke tvému Synu, stojícímu po tvé pravici. Svým svatým Duchem nás osviť, ať slyšíme slova Ježíš e Krista, našeho Pána. Amen.
Druhé čtení z Písma: Skutky 7, 2 a. 51–60 Štěpán začal mluvit: „Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili. Přijali jste Boží zákon z rukou andělů, ale sami jste jej nezachovali!“ Když to členové rady slyšeli, začali na Štěpána v duchu zuřit a zlostí zatínali zuby. Ale on, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží, a řekl: „Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží.“ Tu začali hrozně křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli a hnali ho za město, aby ho kamenovali. Svědkové dali své pláště hlídat mládenci, který se jmenoval Saul. Když Štěpána kamenovali, on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: „Pane, odpusť jim tento hřích!“ To řekl a zemřel.
Evangelium: Matouš 10, 17–22 Ježíš řekl svým učedníkům: „Mějte se na pozoru před lidmi; neboť vás budou vydávat soudům, ve svých synagógách vás budou bičovat, budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim i národům. A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce. Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičů m a připraví je o život. Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“
Milé sestry a bratři, vítám vás v tento sváteční den, jenž je každoročně zasvěcen prvnímu mučedníkovi církve, sv. Štěpánovi. Štěpán patřil mezi prvních sedm, kteří byli pověřeni jáhenskou službou v církvi. „Byl obdařen Boží milostí a činil mezi lidmi veliké divy a znamení.“ (Sk 6, 8) Pro svou víru ve spásný čin Ježíše Krista byl za hradbami Jeruzaléma ukamenován.
Stejně jako Zekarjáš z prvního čtení poukazoval také lidu jejich přestupky proti Hospodinu: „Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové.“ (Sk 7, 51) Izraelský lid, reprezentovaný zde členy rady, ale nechce tato Štěpánova slova slyšet a v duchu zuří, zlostí zatínají zuby. Štěpánem vyslovená pravda se se jim nelíbí, nehodí.
Zekarjáš i Štěpán jsou zde postaveni před možnost volby, zda vydrží v čistém vztahu k Bohu i přes utrpení, anebo Boha zapřou a zachrání si tím vlastní život. Oni však raději volí smrt než život ve lži, bez Boha. I Ježíš se v Getsemanské zahradě modlí. „Abba, Otče, tobě je všechno možné, odejmi ode mne tento kalich… ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.“ (Mk 14, 36) Na začátku slyšíme Ježíšovu prosbu: odejmi ode mne tento kalich, vždyť tobě je všechno možné. Vzápětí ale již dodává: ne co já chci, nýbrž co ty chceš. Ježíšův „lidský“ strach, vždyť i on byl člověkem, se v této modlitbě přerodil v poslušnost Syna. Kde se bere ta poslušnost Ježíše-Syna k Otci, učedníka k Mistru, jak nám dosvědčuje Štěpán a po něm i další svědkové víry?
Bůh uzavřel s izraelským lidem smlouvu, jež má být naplněna poslušností lidu. Hebrejské sloveso šáma má ve SZ dvojí význam. Zaprvé slyšet, naslouchat, častěji je však využíváno právě ve smyslu býti poslušen, poslechnout. Ve druhé knize Mojžíšově můžeme číst Hospodinova slova: „Toto Mojžíši povíš domu Jákobovu… Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu… Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid… Budete mi národem svatých.“ (Ex 19, 4-6) Bůh si izraelský lid zamiloval a poslušnost Bohu jim má usnadnit jejich život, pomoci jim vyhnout se neustálému opakování chyb, přiblížit se k Bohu, být svatými, stát na straně spravedlnosti. Bůh je pro ně opatrujícím a milujícím otcem, který dává svým dětem cenné rady.
V Novém zákoně je starozákonní poslušnost dovršena Ježíšovou smrtí na kříži. Jak nám v listě Římanům píše apoštol Pavel: poslušností jediného mnozí se stanou spravedlivými. (Ř 5, 19) Přijetím víry v Ježíše Krista se stavíme do stejného postavení poslušnosti, jako tomu bylo v dnešním příběhu Štěpána. Vstupujeme do nejniternějšího vztahu s Bohem tak jako mnozí před námi. Vztahu založeném na naší dobrovolné poslušnosti k Bohu. Co nás vlastně přitahuje k Bohu a udržuje ve víře? Na čem je tento vztah založen? Vztah tak silný, že vede Ježíše ke smrti na kříži, Zekarjáše i Štěpána k ukamenování pro víru v Boha, v Ježíše. Vztah, který vede i dnes mnohé lidi k poslušnosti, k pravdě, i když za tento postoj mohou zaplatit svým životem? Jediným, co tuto dobrovolnou poslušnost umožňuje, je láska, která nám byla Bohem dána. V prvním listě Janově čteme: „Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími a jsme jimi. (1 J 3, 1) Láska, která je ve vztahu Boha Otce se Synem, láska ve vztahu Mistra-Ježíše a Štěpána. Jedině láska, kterou přijímáme od Boha, nás uschopňuje k sebedávání a je-li třeba, až k sebeobětování. Tak jako učedníci i my jsme posláni do světa v té nejlepší a nejpevnější Boží zbroji, jsme posláni do světa v lásce a není tedy důvod ke strachu. „Láska nezná strach, dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.“ (1 J 4, 18) Jedině vztah založený na této lásce nás vede ke skutečnému životu, který je schopen napravit dnešní polámané mezilidské vztahy, bořit hranice mezi lidmi, mezi národy. Jde o lásku, která má přesah až za náš život, přivádí nás k vzájemné službě až k sebeobětování. Jde o lásku, která nás osvobozuje, skrze kterou se stáváme účastni Ježíšova Synovství, stáváme se skutečnými Božími dětmi.
Snad jen v tomto světle jsem schopna pochopit Štěpánovu mučednickou smrt a její rozměr, důležitost pro nás věřící. Štěpán je pro mě svědkem velikosti Boží lásky, která nikdy nezanikne. Jak píše apoštol Pavel: „A kdybych rozdal všecko, co mám, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.“ (1 K 13, 3) Apoštol Pavel, který v dnešním příběhu sleduje Štěpánovo ukamenování a horlivě se účastní pronásledování prvních křesťanů, ten, kterému se poté na cestě do Damašku zjevil Syn Boží, aby radostnou zvěst o něm nesl všem národům. Ani my neochabujme v lásce, radujme se z naděje, která nám byla dána, v soužení buďme trpěliví, v modlitbách vytrvalí. Ukazujme cestu jeden druhému, ať ti jimž nebylo zvěstováno, uvidí a ti, kteří neslyšeli, pochopí. (Ř 15, 21) Amen.
Verš k obětování: Skutky 6, 5 b.7, 59 Apoštolové zvolili Štěpána, který byl plný víry a Ducha svatého. Když Štěpána kamenovali, on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“
Verš k požehnání: Skutky 7, 56 Hle, vidím nebesa otevřená a Ježíš e stojícího po pravici Boží. Pane Ježíši, přijmi mého ducha a odpusť jim tento hřích!
Modlitba k požehnání Bože všemohoucí, dej, ať svátost večeře Páně, kterou jsme přijali se vzpomínkou na mučedníka Štěpána, posílí naši důvěru ve tvou věčnou ochranu! Prosíme o to ve jménu Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.
Zdena Chaloupková 26. prosince 2020