První čtení: Sk 16, 9–15 Tam měl Pavel v noci vidění: Stanul před ním jakýsi Makedonec a velmi ho prosil: „Přeplav se do Makedonie a pomoz nám!“ Po tomto Pavlově vidění jsme se bez váhání chystali na cestu do Makedonie, protože jsme usoudili, že nás volá Bůh, abychom tam kázali evangelium. Vypluli jsme tedy z Troady a plavili se přímo na ostrov Samothráké a druhého dne do makedonské Neapole. Odtud jsme šli do Filip, které jsou nejvýznamnějším městem té části Makedonie a římskou kolonií. V tomto městě jsme strávili několik dní. V sobotu jsme vyšli za bránu k řece, protože jsme se domnívali, že tam bude modlitebna; posadili jsme se a mluvili k ženám, které se tam sešly. Poslouchala nás i jedna žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, která věřila v jediného Boha. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval. Když byla ona a všichni z jejího domu pokřtěni, obrátila se na nás s prosbou: „Jste-li přesvědčeni, že jsem uvěřila v Pána, vejděte do mého domu a buďte mými hosty“; a my jsme její naléhavé pozvání přijali.
Druhé čtení: Zj 21,10.22–22,5 Ve vytržení ducha mě vyvedl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha. Avšak chrám jsem v něm nespatřil: Jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí a Beránek. To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek. Národy budou žít v jeho světle; králové světa mu odevzdají svou slávu. Jeho brány zůstanou otevřeny, protože stále trvá den, a noci tam už nebude. V něm se shromáždí sláva i čest národů. A nevstoupí tam nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života. A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy. A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit, budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno. Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků.
Evangelium: J 14, 23–29 Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. Toto vám pravím, dokud jsem s vámi. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí! Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já. Řekl jsem vám to nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili.
Kázání:
Zásadní události Velikonoc máme za sebou (zatčení, umučení a smrt Ježíše Krista, jeho Vzkříšení), přesto stále prožíváme velikonoční dobu. Vzkříšený Ježíš se ukazuje učedníkům do doby svého Oslavení, kdy bude vzat do nebe. Další významný svátek už klepe na dveře našeho srdce: Letnice – seslání Ducha svatého.
Prostřednictvím biblických textů k nám mluví Bůh. Provádí nás nejen velikonoční dobou, ale připravuje nás též na věci příští. Podobně jako Ježíš připravoval své učedníky na svůj odchod k Otci, na seslání Ducha svatého, připravuje i nás, dnešní křesťany. Ježíšovo slovo platilo tehdy a platí i dnes.
Základní a zároveň zásadní věcí pro každého křesťana je brát Boží slovo=Ježíšovo slovo vážně. Musíme přijmout za své, že Bible (SZ i NZ) se nás týká, protože byla napsána jako Boží dopis (vzkaz) pro nás. Je návodem, abychom věděli, jak být správnými křesťany. Bez biblického návodu to nejde. Obecně asi znáte slova o tom, že návody se nečtou, případně se čtou až tehdy, když si nevíme rady. Ale Ježíš nám říká natvrdo: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo… Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte není moje, ale mého Otce, který mě poslal. Máme vědět, co po nás Ježíš chce. Potřebujeme jeho slovo znát, abychom ho byli schopni uvádět do své každodenní životní praxe. Svoji lásku k Ježíši Kristu projevíme prakticky třeba právě tím, že se budeme s tím, co nám říká, seznamovat nejenom v neděli během bohoslužby (při čtení evangelia a dalších biblických textů). Čtení Bible by pro nás mělo být stejně samozřejmé jako čtení zpráv na internetu nebo v tisku. Vždyť je to vlastně každodenní radostná zpráva od někoho, kdo nás má rád, komu na nás záleží a kdo pro nás chce to nejlepší. Je k naší škodě, a ke škodě lidí kolem nás, když to opomíjíme.
Možná je to dáno i tím, že sdělení a jazyk Bible není snadno přístupný a srozumitelný. Pochází z jiné myšlenkové i sociální oblasti a kultury. Zachycuje dávnou historii vyvoleného národa, kterou mnozí z nás ani pořádně neznají (podobně jako historii našeho národa). Není divu, že se čas od času objevuje snaha o modernější překlady nebo aktualizaci do nové doby (Bible 21, Parabible apod.) Ani Ježíšovi učedníci často nechápali a nerozuměli tomu, co jim říká. A to jim dějiny jejich národa a starozákonní proroctví byla mnohem bližší. Ani Židé vzdělaní v Mojžíšově zákoně nerozpoznali v Ježíši Bohem zaslibovaného zachránce (Spasitele) Izraele.
Vidíme, že porozumět Boží řeči bylo a je těžké. Učedníci měli Ježíše, mohli se ho zeptat na cokoli, co jim nebylo jasné. Z Bible víme, že to dělali, případně Ježíš sám jim mnohé objasňoval, když viděl, že tápou. Přesto jim řada věcí došla teprve posléze, po jeho smrti. Potřebovali dar Ducha svatého. Ježíš se bez něj neobešel. A my, dnešní křesťané, jsme na Duchu svatém přímo závislí. Bez Ducha svatého a jeho přispění budeme na naší cestě za Ježíšem často ztracení, nejistí, malomyslní, slabí, nedovtipní… Nebudeme si vědět rady. Ježíš to věděl, a proto nás uklidňuje: „Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“ Je naším bezpečným a jistým průvodcem na cestě víry. Učí nás chápat Ježíšovo slovo a v nejrůznějších situacích nám je připomíná. Ježíš a Duch svatý jsou neoddělitelně spojeni. Duch svatý působí skrze Ježíše mocné činy, ale umocňuje také jeho slovo. Duch svatý působí v člověku a jeho prostřednictvím. Boží slovo nás zasahuje a proniká k nám zvenčí, jako meč proniká masem. Oproti tomu Duch svatý na nás pracuje zevnitř. Boží slovo a Duch svatý nás uschopňují projevovat skutečnou křesťanskou lásku.
Bez znalosti Božího slova a působení Ducha svatého by se ze Saula nikdy nestal apoštol Pavel. Nikdy by ve vidění, které měl, nepoznal Boží vůli, která ho přivedla až do města Filipis v Makedonii. Bez znalosti Božího slova a působení Ducha svatého by Lydie, obchodnice s purpurem, neuvěřila v Krista a nepozvala Pavla s jeho společníky do svého domu, aby byli jejími hosty.
Duch svatý připravuje naše srdce, aby do něj mohl vstoupit Ježíš i Bůh Otec: Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Bůh chce přebývat mezi lidmi, které od něj vzdálil hřích. Bůh není vázán na žádné místo, ani dům postavený lidskýma rukama. Když Ježíš plnil své poslání, neměl domov ani rodinu. Byl zván a nechal se zvát do domů hříšníků. Přicházel k nim a pobýval s nimi v jejich domech a přinášel jim nabídku k obrácení, odpuštění a spáse.
Učedníkům, kteří na jeho výzvu opustili své domovy a připojili se k němu, svěřil poslání nést pokoj do domů, kde budou přijati. Jak oni, tak my můžeme druhým přinášet jen to, co jsme sami od Ježíše přijali. Učedníkům i nám zaslibuje: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!
Kdo miluje a zachovává Ježíšovo slovo, kdo touží, aby se celá Boží Trojice zabydlela v jeho nitru, a kdo ji tam zve, ten dostává Ježíšův pokoj v plnosti. Bude schopen tento pokoj šířit kolem sebe. To je jedním z našich úkolů: přinášet do nepokojného světa Boží pokoj (nikoli jen ten náš, lidský).
Boží pokoj (šálóm) zahrnuje souhrn všeho dobra a štěstí, které je nezbytné pro naplněný život. Takový pokoj je jen darem Božím. Není v lidských možnostech ani schopnostech si jej nějak „vyrobit“. Pramenem tohoto pokoje je přítomnost Boží Trojice v nás. Je odrazem plnosti Boží vládnoucí v nebeském Jeruzalémě, jak o ní mluví kniha Zjevení: To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek. Národy budou žít v jeho světle; králové světa mu odevzdají svou slávu. Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy.
Ivana Doubravová 22. května 2022