První čtení: 1 Petrův 5, 5b–8 Všichni se oblecte v pokoru jeden vůči druhému, neboť `Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost´. Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu `svou starost vložte na něj´, neboť mu na vás záleží. Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil.
Druhé čtení: Izajáš 9, 1–6 Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu. Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.
Evangelium: Lukáš 1, 67–79 Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil: „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka, jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna; zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí, slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá, abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života. A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů, pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti, aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“
Milí přátelé, pokoj vám!
Vánoce jsou tu. Tedy – copak Vánoce? Spíš si uvědomujeme, že Bůh je tu. Bůh přišel a je s námi. Tuhle zvěst si ve sváteční chvíli uvědomujeme skrze dárky, příhodnou hudbu a dobré jídlo, skrze stromek a především asi skrze společně strávený čas. Tohle všechno má však význam jen tehdy, když nezapomeneme na Boží příchod.
Zkusme jít cestou, kterou popisuje evangelista Lukáš. Lukáš hovoří o člověku jménem Zachariáš, který byl naplněn Duchem svatým a začal mluvit, ten byl otcem Jana Křtitele. Lukáš píše, že byl němý devět měsíců, proč? To si poslechneme (viz L 1, 5–20)
Ano, už víme ten důvod, proč tak dlouho nemohl mluvit. Nyní si představme, že jsme ve stejné situaci, že bychom po úrazu nemohli mluvit, ale věděli bychom, že se blíží den, kdy promluvíme. Nyní si představme tu situaci Zachariáše. Blíží se den narození Jana Křtitele a jeho otec přemýšlí o tom, co řekne. Řeč Zachariáše je však velmi zvláštní. On hned začal chválit Pána Boha za to, že navštívil a vykoupil svůj lid. Jak úžasné je to, že hned po narození svého syna prorocky jasně hovoří o spáse, která přijde skrz Mesiáše, skrz Ježíše Krista. Zachariáš už vidí, jak mocný Bůh v Kristu přináší svému lidu svobodu. A dále Zachariáš v proroctví říká, že nám Bůh vzbudil mocného Spasitele z rodu Davidova, svého služebníka, jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna.
Co nám tedy Zachariáš říká? Jeho řeč nám oznamuje, že Bůh nám dal Spasitele, a to Spasitele, který byl dávno předpovězen. A skrze tohoto Spasitele nás zachránil, neboli spasil. Podle našeho textu: spasil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí. Srv. verše 71, 74. Z textu vyplývá, že jsme zachránění od našich nepřátel a od těch, kteří nás nenávidí.
Tu se v nás ovšem vzbudí otázka, kdo jsou ti naši nepřátelé? My nevíme přesně, co měl Zachariáš na mysli, ale pokud se díváme do Bible, tak zjistíme, že Bible definuje tři základní nepřátele, kteří nás nenávidí.
Tím prvním je protivník ze čtení, které jsme také dnes slyšeli. Apoštol Petr ve svém listu píše: Buďte střízliví! Buďte bdělí! Vás protivník, ďábel, obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil. (1 P 5, 8). Tím druhým nepřítelem je svět. Jde o svět, do kterého jsme také kdysi náleželi. Je to svět ve smyslu hříchu – svět sám v sobě leží ve zlém. 1 Jan 5, 19: Víme, že jsme z Boha, kdežto celý svět je pod mocí Zlého. Ježíš sám říká: Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. (Jan 15, 19). A tím třetím nepřítelem je smrt. Apoštol Pavel napsal: Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt. (1 K 15, 26)
Milí přátelé, nyní už víme, že naši tři nepřátelé jsou: ďábel, svět a smrt. Zachariáš ve svém proroctví popisuje, že vidí velké vítězství nad těmito nepřáteli. Každý, kdo věří v Boha, zažívá vítězství ve svém životě. V jeho srdci kraluje Bůh, a ne ďábel. Ten, kdo věří v moc Boha nad světem. Ano, nepřátelé nám v tomto světě můžou škodit, pomlouvat nás, ubližovat nám a mohou se pokoušet i svádět z Božího slova – z Božího dobrého plánu. Přesto všechno my máme vítězství, které tkví v tom, že vítězíme nad touhami, které má tento svět. Ne vždycky, často i věřící člověk může padat, ale zažíváme v tom Boží odpuštění a blízkost, On je s námi i v těch nejhorších situacích. To Kristovo vítězství je navíc v tom, že On sám řekl: Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Mt 5, 1.
Ještě to vítězství je v tom, že díky víře poznáváme do hloubky příběh Ježíše Krista. Poznáváme do hloubky, proč se narodil, proč žil a co dělal. Poznáváme, že se nechal tupit a ukřižovat kvůli nám, a přesto slavně zvítězil ve vzkříšení. To vítězství nad světem máme, když poznáme, že Bůh proměňuje naše současné utrpení a starosti v budoucí požehnání a nekonečnou radost. Srv. Žalm 30, 12 Toto je důvod naší víry!
V poslední řadě ještě musíme vědět, že ten, kdo věří v Boha, zažívá vítězství i nad smrtí. Smrt už nemá moc nad námi. Pokud věříme Bohu, je smrt jen přechod do věčného života. A jelikož nám jsou v Kristu odpuštěny hříchy, máme život věčný a věčná smrt na nás nemá nárok.
Bratři a sestry, slavme s radostí tento velký den. Den příchodu našeho Spasitele do tohoto světa. Ten důvod, proč jsme tady, je jasný: abychom si Jeho příchod slavnostně připomněli. Važme si toho, že Bůh nás skrze Ježíše zachránil, abychom Jej mohli uctívat. Vánoce nám ukazují, že Bůh chce náš život měnit, a proto poslal k nám svého Syna – jediného Syna – Betlémské dítě, které má sílu člověka měnit. Ježíš Kristus se nám chce zjevit a přivést na cestu pokoje. On je to světlo, které svítí pro všechny, kteří žijí v temnotách. Radujme se z narození Krista, našeho Pána. Bůh se nám dnes narodil, radujme se, veselme se. Amen.
Phanuel Osweto 24. prosince 2019 – odpolední boboslužba na Štědrý den