První čtení: Filipským 2, 1-5 Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši.
Evangelium: Jan, 17, 20-26 Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno – já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne. Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a také oni poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich.“
Pokoj vám sestry a bratří!
Četli jsme dnes samotný závěr Ježíšovy modlitby – je to mocná modlitba. Mohli bychom v této modlitbě strávit mnoho času a věřím, že bychom stejně nevyčerpali její hloubku. Chceme ovšem projít Janovým evangeliem, a tak se dnes soustředíme na to, co z Ježíšovy modlitby tolik tryská.
Jednou z hlavních věcí, za které se Ježíš modlil, je jednota Jeho učedníků. Ano, Ježíš se tu modlí za jednotu učedníků. A to je úžasná věc. Ale abychom mohli praktikovat tuto jednotu, potřebujeme pochopit, co tím Ježíš myslí. Toto není jediné místo v Bibli, které mluví o jednotě věřících. Například v prvním čtení jsme četli: Buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku. Buďte stejné duše, jednoho smýšlení. My jsme jedno Tělo Kristovo. Není žádné jiné. A také čteme jinde v Galatským 3, 28–29 Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Ano, všichni jsme jedno – jedna rodina v Kristu. V listu Efezským apoštol Pavel popisuje znovu jednotu Ducha – ve 4. kapitole – jedno tělo, jeden Duch, jedna církev.
Ovšem k tomu, abychom to mohli dělat, potřebujeme zjistit některé důležité údaje, které souvisí s jednotou v našem křesťanském životě. Podívejme se opět do evangelního textu, protože v prvním verši našeho oddílu – ve verši 20 – nacházíme odpověď. Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří. Ježíš se v modlitbě zaměřuje na všechny věřící a rozšiřuje rámec své modlitby. Modlí se za svých jedenáct učedníků, ale Jeho srdce i vize míří mnohem dál, vidí i nás, kteří jsme uvěřili a žijeme v Kladně. Modlí se za ty, kteří uvěří díky svědectví těchto učedníků. Modlí se za všechny věřící.
Kromě jiného to ukazuje na to, že to největší selhání učedníků, když opustili svého Mistra, bylo pouze dočasné. Budou zde další lidé, kteří od nich uslyší o Ježíši a uvěří v Něj skrze jejich svědectví. Ježíš jde na kříž s vědomím toho, že Jeho dílo nepřijde nazmar. Nevkládá marné naděje do svých učedníků, ale ví, jak to bude dál, protože On je zachovává, protože On je dobrý pastýř, který neztratí ani jedinou ze svých ovcí. Ježíš ví, že ti, kdo jsou Jeho učedníci, nebudou neplodní, ale ponesou ovoce.
Vidíme tedy, že když se Ježíš modlí za jednotu, vztahuje ji jednoznačně ke svým učedníkům. Opravdovou jednotu mohou budovat pouze znovuzrození lidé. Křesťan je tedy člověk, který zná Ježíše a zachovává Jeho Slovo, přijímá ho s radostí a roste v poznání Pána. Pokud nějak shrneme, kdo je tedy křesťan, tak je to člověk, který skrze Ducha Svatého zná Ježíše a poznává Ho stále víc a zachovává Jeho Slovo ve dvou důležitých oblastech: ve svém jednání – je to jednání lásky k druhým, a ve svém mluvení – to je vydávání svědectví o Ježíši. Právě za tyto lidi se Ježíš modlí.
Ježíšova modlitba za jednotu však směřuje ještě dál. Duchovní jednota křesťanů ukazuje na církev, která reprezentuje Ježíše ve světě. Výsledkem jednoty křesťanů je mocné svědectví o Ježíši. Kristus se dál modlí Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno Verš 22. Cílem života každého Kristova učedníka je Boží sláva. Všechno dělá k Boží slávě. A jenom toto je základ, na kterém můžeme budovat jednotu.
Můžeme spolu nesouhlasit, můžeme mít různé názory, můžeme mít odlišné pohledy na některé věci v Božím Slově, ale dokud bude východiskem, základem těchto našich názorů Boží Slovo a jeho kvalitní interpretace, potom nám půjde o Boží slávu a budeme jednotní. Pokud se ovšem postavíme na jiný základ než je Slovo Boží – může to být lidské učení, tradice, kultura, cokoliv – potom už jde jenom o lidskou slávu a ne o slávu našeho Pána, a potom není možná žádná jednota.
Jak máme tedy žít v této slávě? Znamená to, že budeme sdílet s druhými Kristovu slávu – slávu Jeho přítomnosti v našich životech. A tak naše soustředění se na Krista bude podporovat jednotu. Znamená to soustředit se na samotného Pána Ježíše. Kristus se modlí ve verši 23 tato slova: Já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne. Ježíš se modlí za jednotu v lásce. Modlí se za dokonalou jednotu svých učedníků. Láska sjednocuje, a to je cílem Ježíšova záměru.
Když prosí Pána Boha o tuto jednotu, používá slova: „Já v Tobě a Ty ve Mně“ – to je nekompromisní, dokonalá jednota. Jednota bez strachu nebo nátlaku. Ježíš chce po nás jednotu lásky a společné identity v Něm.
Modlitba je uzavřena velikým tajemstvím křesťanského života – Ježíš a Jeho láska přebývá ve věřících. Ježíš opouští své učedníky, ale nenechává je samotné. Místo sebe jim posílá svého Ducha a skrze tohoto Ducha bude přebývat v učednících navěky.
K opravdové jednotě nám tedy stačí soustředit se na to, co je hlavním tématem Božího Slova – a to je vtělené Boží Slovo, Boží Syn, Pán Ježíš Kristus, a jednat podle Slova – zachovávat ho. Tak se bude projevovat Boží sláva v nás. Tento Ježíšův dar slávy věřícím vede k jejich jednotě, jejímž konečným výsledkem je konfrontace světa s tím, kdo je to Ježíš. Jsme těmi, jimž jde o Boží slávu v našich životech?
Na závěr vás chci povzbudit – nebojme se být upřímní v odpovědích na tuto otázku. Pravda je taková, že my sami nikdy nedokážeme žít křesťanský život. To je nad naše síly. My sami nikdy nedokážeme milovat druhé a budovat jednotu v lásce. Je totiž jenom jediný, který to dokáže, a to je Ježíš. Ale On žije v nás a On to udělá právě ve tvém i v mém životě. My jsme jednotní, když poznáváme pravdu, rosteme v lásce a žijeme pro Boží slávu. Amen.
Kázání 2. června 2019 Phanuel Osweto