Matouš 13, 31–33.44–52 Ještě jiné podobenství jim Ježíš předložil: „Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zaseje na svém poli; je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“ Pověděl jim i toto podobenství: „Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí. Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji. Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné; když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven. Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Pochopili jste to všecko?“ Odpověděli: „Ano.“ A on jim řekl: „Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“
Milí přátele, pokoj vám!
Třínáctá kapitola Matoušova evangelia je kapitola, která nám nabízí několik důležitých podobenství o království nebeském. V této kapitole je dnes vyvrcholení Ježíšovy řeči, než se odebere do Nazareta. Máme před sebou nikoli jedno, ale hned čtyři podobenství o království nebeském.
Jak je to s působením království Božího v našem společenství, v našem sboru? Jak je to v našich životech, v našich vztazích, v našem srdci, v naší mysli? Lukáš píše 17, 20–21 Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat; ani se nedá říci: `Hle, je tu´ nebo `je tam´! Vždyť království Boží je mezi vámi!“ Ano, království Boží je mezi námi, vstoupili jsme do něj skrze znovuzrození.
Zaměřme se dnes na slova podobenství, která zaznamenal Matouš ve 13. kapitole svého evangelia. Hořčičné zrno, kvas, poklad, drahocenná perla, rybářská síť… Každé z těchto podobenství by si zasloužilo celé kázání.. Ale podíváme se na ně společně a začneme odzadu.
„Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné; když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven. Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“
Rybáři, když vyrazí na moře, dělají zátah a pak síť vytáhnou na břeh… Uvízne v ní spousta ryb a vodních živočichů. Ale to vše je třeba přebrat. A tak po rybolovu sednou na břeh a vybírají. Oddělí dobré od špatných… Co nám chce tímto podobenstvím říct Kristus?
Ne všechno, co vypadá jako Boží, skutečně Božím je. Ne každý člověk, kterého vidíme v síti Božího království, skutečně patří Bohu. Když Izrael vyšel z Egypta, bylo mezi nimi mnoho tzv. „přimíšených“ lidí. Těch, kteří se přidali, ale jejich srdce Hospodinu nepatřilo. A to byli ti, kteří pak na poušti vždy jako první začali reptat a k reptání mnohdy svedli i celý Izrael. Kvůli nim během putování po poušti pak přišly i Boží soudy. A stejně je to v Božím královstvím. Stejné je to v církvi.
V církvi jsou lidé, kteří se znovuzrodili, kteří milují Boha celým srdcem, ale jsou tam i ti, kteří se jen tak přidali z různých důvodů. Kdo skutečně patří do Božího království a kdo se jen tak přidal, to nepoznáme. Ano, někdy je to vidět podle ovoce. Ti, kteří působí pokoj, kteří rozdávají lásku, kteří mají radostné a vděčné srdce, kteří jsou soucitní, pravdiví, laskaví… to vše jsou znaky Božího království, které je v jejich srdcích. Ale i ti, kterým se to nedaří, kteří selhávají, ale bojují se svou hříšnou přirozeností, se svým komplikovaným charakterem nebo s těžkými prožitky, které zažili třeba v dětství – i ti mohou patřit do Božího království, i když se nám zdá, že u nich mnoho ovoce nevidíme.
A naopak, mohou být lidé, kteří jednají ve jménu Ježíše, a dokonce prorokují, dělají zázraky, vymítají zlé duchy, a přesto jednou uslyší z úst Ježíše slovo: neznám Vás! Proč? Protože se dopouštěli nepravosti, hříchu, protože se jen „přimísili“ k Božímu lidu.
Matouš 7, 22–23 Mnozí mi řeknou v onen den: „Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?“ A tehdy já prohlásím: „Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.“ Byli v síti Božího království, ale jen vnějšně, své srdce si nenechali Ježíšem proměnit.
To, že budeme vybráni, není pro naši zásluhu, ale proto, že jsme přijali dar, který nám Ježíš nabídl. Toto podobenství nám vysvětluje, proč může být v církvi někdy reptání, vzdor a hřích. Protože ne každý, který říká: Pane, Pane, patří do Božího království. Ale také nás to vede k otázce: až Bůh vytáhne síť na břeh a pošle anděly, aby přebírali, kde skončím já? Jako spravedlivý, nebo jako zlý? Protože jsme přišli k Ježíši – ve své nahotě, On nás oblékl do pláště spravedlnosti. (Adam s Evou zhřešili, byli nazí, styděli se, schovávali se před Hospodinem, a co udělal Bůh? Oblékl je. Gen 3, 21(B21): Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožený oděv a oblékl je.
Další dvě podobenství (odzadu) jsou o pokladu a drahocenné perle.
M 13, 44–46 „Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.“
Pán Ježíš chce, abychom pochopili, že důvod, proč patřit do Božího království, není jen ten, abychom jednou obstáli při Božím soudu, ale důvodem je i to, abychom objevili Boží království, a patřit do něj je to nejcennější, co můžeme v tomto životě získat. Víme, že dnešní doba nám nabízí spoustu zajimavých věcí a je také náročná, ale pokud kvůli tomu jednou přijdeme o Boží království, tak je to škoda.
Boží království je něco ohromně cenného. Něco, kvůli čemu stojí za to všechno opustit, všechno prodat. Všeho se zříct. Najít Boží království, vstoupit do něj, to znamená ŽÍT! Jen v Božím království je plnost, hloubka života. Krásného, plného života.
Jan 10, 9–10 „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.“ Život v Božím království je o přijímání a užívání si toho, co Bůh stvořil. Mohu žít život naplno a přitom mne nic z toho nezotročí, protože patřit Ježíši je to nejcennější, co mám.
Pán Ježíš Boží království přirovnává k pokladu a k drahocenné výjimečné perle. Máme zde člověka, který jen tak náhodou našel na poli drahocenný poklad. A protože v té době platil zákon: to, co je na tvém pozemku, je tvé, šel, koupil to pole, a poklad tím získal. Ten druhý člověk byl podnikatel. Měl rád krásné a cenné věci, hledal je, nakupoval a prodával. Ale víte, jak to je. Pokud objevil něco zvlášť výjimečného, bylo mu líto to prodat, ale nechal si to pro sebe. A tak jednoho dne narazil na drahocennou perlu, až se mu zatajil dech. Však také cena za ní byla vysoká. Ale on se dlouho nerozhodoval. Tu perlu musel mít! A tak prodal vše, co měl, a perlu koupil.
Jsou lidé, kteří hledají smysl života, lásku, pokoj, odpuštění, Boha… Ale jsou, lidé, kteří nikdy v životě Boha nehledali, ale najednou o Boha přímo zakopli. A v tu chvíli pochopili, že bez něj nemohu žít.
Pán Ježíš nám říká, že když se setkáme s Božím královstvím, když do něj nahlédneme, když uvidíme něco z jeho slávy, pak nám to nedá spát, dokud do něj nevstoupíme. Prodáme všechno co máme – srov. slova apoštola Pavla Filipským 3, 7–8: „Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic.“
Pán Ježíš v tomto podobenství říká, že když ho následujeme, je to jako objevit poklad, jako narazit na tu nejkrásnější a nejvzácnější perlu! Rádi se všeho vzdáme, všechno obětujeme, protože získáváme daleko víc!
Díky tomu pokladu, když s ním budeme dobře nakládat, smíme žít plný a bohatý život. A dokonce díky tomu pokladu máme nejen my a naše rodina dostatek a jsme zabezpečení, ale můžeme pomáhat i druhým. Boží milost, láska, požehnání je nevyčerpatelný zdroj! A perla – každý den nám pohled na ni přináší radost, chuť žít, je ozdobou našeho života. Proto člověk pak vidí důvod s Bohem žít a zakotvit se vr společenství Božího lidu. Máme důvod tady být!
Třetí dvojice podobenství je o hořčičném semínku a kvasu.
Ještě jiné podobenství jim předložil ,,Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zaseje na svém poli; je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“ Pověděl jim i toto podobenství: „Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí.“
Království Boží se zdá malé, nepatrné, bezmocné, odsouzené k zániku. Ale opak je pravdou. Je jako hořčičné zrno, které je jedno z nejmenších semínek. Nepatrné. Když ho vezmeme do dlaně a chceme si ho prohlédnout, může se stát, že ho dechem sfoukneme a ani si toho nevšimneme. Co z takového semínka může být? Ale když ho zasejete, vyroste z něj strom, který je větší než ostatní byliny. Tedy ne nejvyšší strom ze všech stromů, ale ze všech bylin. Je tak velký, že ptáci hnízdí v jeho větvích.
Kvas, droždí nebo kypřicí prášek. Když jich nasypete trochu do mouky, ty divy, které dokážou udělat – o těch všichni víme. Pokud bychom chtěli semínko hořčice ze země vyndat, asi bychom ho už nenašli. A přesto vyroste a přinese požehnání (a nejen pro ptáky). Pokud bychom chtěli kypřicí prášek z mouky oddělit, nejde to. Ale pokud tam zůstane, změní konzistenci celého těsta.,
Tak je to s Božím královstvím. Vypadá jako nepatrné, nevýrazné, někdo řekne: na tomto světě je bezcenné. Ale tam, kde je, tam působí změnu. A to je to, čím jsme začínali. Možná se někomu zdá, že je slabý, bezmocný, že mu schází Boží moc. Nad tím se netrap, dej semínku čas, dej kvásku možnost vykynout.
Prorok Zachariáš říká Zerubábelovi (Zach 4, 10) Nepohrdej dnem malých začátků. Ano, ani my nesmíme pohrdat tím, co Bůh v nás vložil. Z těchto podobenství si vezmeme do pamětí to, že Bůh do nás vložil víru. Ta víra může být tak malá jako hořčičné zrno. Ale horčičné zrno, i když je malé, vyroste a přináší požehnání svému okolí. Kvasu může být málo, ale prokvasí, změní strukturu, prostředí, společnost. Poklad, perla – kterou musíme mít, i kdyby nás to mělo stát všechno – je požehnáním pro nás. Síť je symbolem toho, že se mnozí hlásí ke království, ale o tom, kdo tam patří, rozhodne Bůh. A patřit, nebo nepatřit do království má věčnou hodnotu a cenu, a proto stůjme pevně v Božím slově. Ať nás nic neodloučí od toho, co nám Bůh dal. Pán Ježíš končí tato podobenství slovy: „Pochopili jste to všechno?“ Odpověděli: „Ano.“ M 13,51 (Ale pro dnešek si odpovědi nechte pro sebe) Požehnaný buď náš Pán Ježiš Kristus, který nám zanechal tato slova.
Amen
Phanuel Osweto 30. červenec 2023