První čtení: Gn 2, 18–22 I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná. I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu.
Druhé čtení: Ga 4, 19 Znovu vás v bolestech rodím, dokud nebudete dotvořeni v podobu Kristovu.
Evangelium: J 19, 25–27 U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“ Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.
V prvním čtení jsme slyšeli: I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ (Gn 2, 18) A tak Bůh stvořil z Adamova žebra ženu. Člověk pak ženu pojmenoval Eva, neboli Živa, protože se stala matkou všech živých. (Gn 3, 20) Stvořil je, jako muže a ženu, aby byli obrazem Božím. Co to, ale znamená být obrazem Božím? Hospodin chtěl, abychom mu byli podobní, abychom byli silní, spravedliví, čestní, milosrdní a schopni milovat, tak jako je on. Našli bychom jistě ještě spoustu dalších vlastností, jaké nás chce Bůh mít. Napadají vás děti některé? (děti mohou odpovědět). Ano, Bůh nás chce mít……………, a taková byla i první žena Eva, a proto si dnes, kdy slavíme den matek, řekneme něco o ženách, o našich maminkách.
Adama Bůh umístil do krásné zahrady, kde měl všeho dostatek, přivedl mu zvířata, aby je pojmenoval a byla mu ku pomoci, ale přesto věděl, že to Adamovi nestačí, že mu stále něco chybí, a proto mu dal ženu. Ženu, se kterou mají společně snášet dobré i zlé, mají být sobě navzájem oporou, pomáhat si, vážit si jeden druhého. Ženu, která měla být matkou jeho dětí, aby, jak řekl Hospodin Noemovi po potopě, naplnili celou zemi. Z muže a ženy se stali otec a matka, maminka a tatínek. Maminka, která nás bezmezně miluje, která se o nás stará, pečuje, ošetří nám koleno, když upadneme. A co pro vás děti dělá ještě maminka? …………. Ano, a z toho, co jsme teď slyšeli, nám vyplývá, že je to ona, která vytváří pocit domova, pocit bezpečí.
V Bibli se dočítáme o Rebece, kterou žádá služebník za ženu pro syna svého pána Abrahama. Užuž mají odejít, a přesto se její matka snaží služebníka ještě přesvědčit „Ať s námi dívka ještě nějaký čas zůstane, alespoň deset dní, potom půjde“ (Gn 24, 55). Z tohoto textu přímo vyzařuje láska matky, která se loučí se svou dcerou, jíž porodila, vychovala, dala jí vše, co mohla, a ví, že Rebeka musí odejít a spojit svůj život s jiným mužem, aby se i ona stala matkou jejich dětí, matkou nového života.
Jinde v Bibli čteme o Boží lásce a o péči, kterou nás Hospodin zahrnuje. Budete sát nošeni v náručí, hýčkáni na kolenou. Jako, když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit. (Iz 66, 12–13) Není toto snad vyjádřením naprosté a bezmezné lásky? Být nošeni v náručí, hýčkáni na kolenou naší maminky? Těmito slovy Bůh vyjadřuje nikdy nekončící a stále živou lásku k nám, a jak jinak tuto neskonalou lásku vyjádřit než srovnáním s matkou, která je dokonalým obrazem Božím. Tak jako se maminka chová ke svým dětem, tak se máme i my chovat ke svým kamarádům, k lidem v okolí, se kterými se potkáváme. Máme je milovat, respektovat a být s nimi v dobrém i ve zlém.
Největší lásku maminky ale spatřuji v dnešním evangelijním textu. Připomeňme si jej: Když Ježíš umíral na kříži, stály tam jeho matka a sestra jeho matky. Ježíš spatřil svou matku a vedle ní učedníka, kterého miloval a řekl ženě: „Matko, hle tvůj syn.“ Potom řekl tomu učedníkovi. „Hle tvá matka.“ (J 19, 26–27) A tak Ježíš, v tento okamžik, svěřil svou milovanou maminku do rukou svého milovaného učedníka, aby o ni pečoval s láskou, kterou bude, stejně jako my, ve svém životě potřebovat. Matka i Ježíšův učedník nám ukazují, jak si můžeme navzájem pomáhat, jak navazovat a udržovat přátelství a kamarádství ve vzájemné lásce. Tak, jak se Ježíš dobrovolně a pokorně z lásky k Bohu a k lidem obětoval za naše hříchy, tak se i matka dobrovolně a pokorně obětuje z lásky pro své děti. Z pouhé a čisté lásky, dokáže naše maminka odpouštět, miluje nás i s našimi chybami, a když někdy hubuje, můžeme si být jisti, že i to je z její velké lásky k nám, že se jen snaží dotvořit nás v podobu Kristovu.
V Božích přikázáních čteme: Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi. (Ex 20, 12) Máme je ctít, pro jejich lásku, se kterou o nás pečují, vychovávají, a této lásce se máme vyučit, protože svět bez lásky je svět bez života, a aby tomu Hospodin zabránil, stvořil ženu a Adam jí dal jméno Eva, což znamená Živa, aby se stala matkou všech živých.
Největší odměnou pro naše maminky je, když jim řeknete, třeba jen do ouška, že je máte rádi.
Jděte a řekněte jim to teď, na nic nečekejte!!!!………….
Na konec popřejme i my našim maminkám. Ať se jim vždy dostává síly, trpělivosti, mírnosti a Božího pokoje, ať žijí i nadále v radosti, v lásce, a víra ať je posiluje při jejich nelehkém díle.
Amen.
Kázání 12. května 2019 Zdeňka Chaloupková