První čtení: Izajáš 61, 1–4.8–11 Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící, pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje. Nazvou je „Stromy spravedlnosti“ a „Sadba Hospodinova“ k jeho oslavě. Co bylo od věků v troskách, vybudují, postaví, co kdysi bylo zpustošeno, obnoví zničená města, zpustošená po celá pokolení. „Neboť já Hospodin miluji právo, při zápalné oběti nenávidím vydírání. Jejich výdělek jim předám věrně a uzavřu s nimi smlouvu věčnou. Jejich potomstvo bude známé mezi pronárody a jejich potomci uprostřed národů. Všichni, kdo je spatří, rozpoznají na nich, že oni jsou to potomstvo, jemuž Hospodin žehná.“ Velmi se veselím z Hospodina, má duše jásá k chvále mého Boha, neboť mě oděl rouchem spásy, zahalil mě pláštěm spravedlnosti jak ženicha, jenž si jako kněz čelenku bere, a jako nevěstu, která se krášlí svými šperky. Jako země dává vzrůst tomu, co klíčí, jako zahrada dává vzklíčit tomu, co bylo zaseto, tak Panovník Hospodin dá vzklíčit spravedlnosti a chvále přede všemi pronárody.
Druhé čtení: 1 Tesalonickým 5, 16–24 Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. Plamen Ducha nezhášejte, prorockými dary nepohrdejte. Všecko zkoumejte, dobrého se držte; zlého se chraňte v každé podobě. Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.
Evangelium: Jan 1, 6–8.19–28 Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ Nic nepopřel a otevřeně vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ Znovu se ho zeptali: „Jak to tedy je? Jsi Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?“ Řekl: „Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně – jak řekl prorok Izajáš.“ Ti vyslaní byli z řad farizeů. Otázali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“ Jan jim odpověděl: „Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte – ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi.“ To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil.
Sestry a bratři,
dnes pokračujeme v adventním období a je před námi už jen jediná neděle, než si budeme připomínat Svátky narození našeho Pána. Biblické texty na dnešní den hovoří o svědectví. Izajáš hovoří o svědectví radosti a vysvobození. Apoštol Pavel mluví o svědectví ve smyslu radosti navzdory našim okolnostem a naše radost vede k tomu, že k Pánu Bohu stále můžeme volat a děkovat za Jeho spásu. Slyšíme, že je to Boží vůle, když na Něj myslíme a zároveň k Němu voláme. Nakonec ve stejném duchu hovoří i evangelní čtení, když nás informuje, že byl člověk jménem Jan, který přišel vydávat svědectví Ježíši.
V církvi chápeme svědectví jako ujištění, že Bůh s námi je a neustále jedná k našemu prospěchu, když k Němu voláme. Tak můžeme i dnes připravit svá srdce pro slova naděje, která máme v našem Pánu Bohu. O tom více píše prorok Izajáš v pasáži, kterou jsme dnes slyšeli. Je to krásné proroctví, radostná zpráva pro lidi chudé, pokorné, pro ty, kteří nejsou slyšet. Mluví o svobodě pro ty, kdo žijí za mřížemi, v poutech starých křivd a dluhů. Slibuje péči zlomeným srdcím. Potěšení těm, kdo se trápí jakýmkoli smutkem, co jich jen na světě je. Namísto hadrů a špíny slibuje slavnostní šaty, namísto smutku radost, namísto zoufalství naději. Je to výhled k radostné slavnosti, kterou pořádá Hospodin. Proroctví na sebe vrší všechny tyhle sliby, které znějí spíš jak z jiného světa.
Izajášovo proroctví nemluví do žádných utěšených poměrů. Izraelci se po letech v babylonském zajetí konečně vrátili do Jeruzaléma. Tolik o něm snili. A našli ho v troskách. Ponížení jim bere odvahu. Přes ruiny nevidí budoucnost. Skepse vytlačuje naději. Prorok Izajáš přináší slovo, které odhaluje lidské starosti a skepsi. Ale jeho odhodlání vrací odvahu. Slova o Boží přízni narovnávají sebevědomí. Radost Božího posla je nakažlivá. Izajášova vize vrací naději. A svízelná situace Izraelců se v tom světle začíná proměňovat.
Ve srovnání s Izraelci jsme na tom dobře. Ale i tak máme každý své rány a svá trápení. Ti, kdo pracují nyní v nemocnicích nebo mají nemocného doma, to dobře znají z obou stran. Znají těžkosti a trápení těch, s nimiž slouží nebo pracují. Znají i vlastní vyčerpání i chvíle zoufalství. I tento sbor má nyní své těžké chvíle, když vidím, že tu už není náš bratr Kolářský, kvůli nemoci tu nejsou další sestry.
Do příběhu izraelského lidu nepatří jen vyprávění o zajetí a porážkách, ale i vyprávění radostná, o bohatýrských činech, příběhy o lásce, přátelství, o lidské blízkosti i o Boží přízni. Stejně tak patří k příběhu církev, můžeme zde prožívat radost ze společného shromáždění, ze vzájemné blízkosti, přátelství i lásky a důvěry v Boží vedení. To všechno – těžké i radostné – je vzájemně provázáno.
Smíme vyhlížet k Hospodinu, který nás dokáže pozvedat z našich slabostí, napravovat naše poklesky a léčit naše nemoci. Smíme dnes vyhlížet k Pánu Ježíši, o Něm přišel vydávat svědectví Jan Křtitel. Vyhlížejme k Hospodinu, který dává růst dobrému a spravedlivému dílu, vrací lidem důstojnost, přemáhá smutek a připravuje radostné slavnosti. Ten výhled proměňuje. A my nezačínáme v bodu nula, ale máme na čem stavět. Na Bohu, který přišel k nám ve svém Synu Ježíši Kristu.
Pokud budeme i my věřit, že Duch Hospodinův je nad námi, pak to znamená, že i my máme těšit smutné, že i my máme pomáhat druhým v zápase s jejich hříchy, že se máme zastávat utlačovaných, máme usilovat o dobro a spravedlnost pro chudé. A budeme-li to dělat, budeme-li mít Lásku mezi sebou i ke všem lidem okolo, lidé si toho povšimnou a přidají se. Přidají se k nám – ale to by bylo málo. My jsme jen hříšní lidé. Ale skrze nás se mohou přidat k voličům Toho, který nemá sobě rovného, Toho, který, jak píše apoštol Petr: Povolal nás ze tmy do svého podivuhodného světla. 1 P 2, 9b. Kéž by tuto volbu učinilo co nejvíce lidí. Amen.
Phanuel Osweto 13. prosince 2020