První čtení: Izajáš 55, 1–3 Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí? Poslechněte mě a jezte, co je dobré, ať se vaše duše kochá tukem! Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! Uzavřu s vámi smlouvu věčnou, obnovím milosrdenství věrně Davidovi prokázaná.
Druhé čtení: Římanům 9, 1–5 Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu svatém, že mám velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci. Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím. Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení, jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky.
Evangelium: Matouš 14, 13–21 Ježíš odplul lodí na pusté místo, aby byl sám; ale zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním. Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné. Když nastal večer, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Toto místo je pusté a je už pozdní hodina. Propusť zástupy, ať jdou do vesnic koupit si jídlo.“ Ale Ježíš jim řekl: „Nemusejí odcházet, dejte vy jim jíst!“ Oni odpověděli: „Máme tu jen pět chlebů a dvě ryby.“ On však řekl: „Přineste je sem!“ Poručil, aby se zástupy rozsadily po trávě. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům a učedníci zástupům. I jedli všichni a nasytili se; a sebrali nalámaných chlebů, které zbyly, dvanáct plných košů. A jedlo tam na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.
Pokoj vám, sestry a bratři, pokoj vám, drazí přátelé!
Dnešní evangelijní čtení začíná slovy: Ježíš odplul na pusté místo, aby byl sám. Podíváme-li se na konec perikopy, která předchází tomuto textu, hned nám bude jasné, proč chtěl být sám. Chtěl být sám, protože se od svých učedníků dozvěděl o smrti Jana Křtitele a zpráva o Janově smrti Ježíše zasáhla.
I Pavel prožívá, jak jsme četli, velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci. Tak moc mu záleží na lidu, z něhož pochází, že by si raději přál být proklet a odloučen od Krista Ježíše pro své bratry, pro Izraelce, jimž patří synovství, sláva i smlouva s Bohem. Vždyť Izraeli byl dán skrze Mojžíše Zákon a z jejich praotců rodem pochází Mesiáš. Pavel jim nechce upřít naději na život, raději by zemřel sám, jen aby oni byli živi. To, o co usiloval izraelský lid dříve formou všelijakých obětí, jim nyní Bůh nabízí zdarma, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení. Nabízí jim uzavření věčné smlouvy, obnovení milosrdenství, požehnání a nic z toho se nedá koupit. Oni jsou Bohem vyvoleným a zachráněným národem a mají být tím pravým Božím služebníkem, skrze kterého se dostane spasení i ostatním národům. V Mesiáši, v Kristu pocházejícím z lidu vyvoleného Bohem bylo ke všem zaslíbením Božím řečeno ANO. Zákon, který byl dán Izraeli skrze Mojžíše, došel v Kristu svého cíle. Izrael to ale nerozpoznal a nepřijal Krista za svého Mesiáše a dosvědčuje nám to i tolik známý verš z prologu Janova evangelia: „Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.“
Hospodin nám všem předložil na výběr život a dobro anebo smrt a zlo. Jak jsme na tom my, rozpoznáme v Ježíši při našem setkání s ním Mesiáše a přijmeme jej za svého Pána? Necháme se jím proměnit i za cenu utrpení? Dovolíme mu, aby nás nasměroval na tu správnou cestu vedoucí k životu?
Jak velkou touhu po životě museli pociťovat lidé putující za Ježíšem, že nerespektovali ani Ježíšovo soukromí a přání být sám a v tichosti truchlit nad smrtí přítele. Byli by ochotni za ním jít snad až na konec světa, jen aby se s ním mohli setkat, slyšet jej a dotknout se třeba jen jeho pláště. A On je nevyhání, ale ujímá se jich a uzdravuje jejich nemocné mocí, která z něho vychází, tak jak to činil i v jiných případech. A když nastane večer a učedníci po něm chtějí, aby propustil zástupy, aby si mohly dojít koupit jídlo, stává se sám Ježíš jejich hostitelem. A učí tomu i své učedníky. Pokrm, za který vzdal Ježíš díky a který rozdávali lidem jeho učedníci, nasytil všechny a ještě zbylo dvanáct plných košů. Jde o dar Boží, jde o dar života. Tento pokrm je jako Božská mana, které se dostalo Izraelitům na poušti, jak je psáno: Hospodin jim dal jíst chléb z nebe. A Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu. (Jan 6: 31-33)
Všechny dnešní texty ukazují na Krista jako potvrzení života, který nám dává Bůh Otec. Ano jsme zrozeni k životu a máme nést ovoce Božího Ducha, a tím je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.
Tak jako Pavlovi záleželo na jeho bratrech, tak i nám by mělo záležet na tom samém. Pavel byl tím, kdo pro čistotu víry, plně oddán židovství, horlivě pronásledoval církev Boží se snahou ji zcela vyhubit. Svou znalostí Zákona a tradice otců vynikal nad ostatní, znal všechny předpisy a ustanovení. Podle spravedlnosti Zákona byl bez úhony. Byl hrdý na svoji židovskou identitu, Hebrej z Hebrejů, nelítostně vystupoval proti všem, kteří Zákon jakkoliv porušovali. Pátral od domu k domu, zatýkal muže i ženy a dával je do žaláře. Byl tak horlivý pro svoji víru. Tak proč jej tedy Bůh na cestě do Damašku, na cestě, kterou Pavel považoval za jedinou správnou, zastavil, vždyť nebylo takového druhého? Pavel šel po své cestě přesvědčen, že jde po cestě Boží, že svým konáním naplňuje vůli Hospodinovu, a jediné, co jej mohlo zastavit v jeho horlivosti a správně nasměrovat, bylo setkání s Mesiášem, při kterém konečně pochopil, že Zákon, který byl dán Izraeli skrze Mojžíše, došel v Kristu svého cíle. A že žádná víra by neměla vést k nenávisti, pronásledování, ale měla by nás vést ke spoluúčasti na životě Kristově a skrze něj i na životech druhých lidí. Pavla zastavil a správně nasměroval Bůh a kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby tak včas neučinil.
Pro Pavla, ale i pro ostatní, po všechny časy věků, stále platí Hospodinova slova: „Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo, vyvol si tedy život.“ Nechme se tedy i my Bohem zastavit a správně nasměrovat, vyvolme si život. Vyvolme si, tak jako Pavel, Krista.
Amen.
Zdena Chaloupková 6. srpen 2023