První čtení: Skutky 2, 42–47 Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.
Druhé čtení: 1 Petrův 2, 19–25 V tom je totiž milost, když někdo pro svědomí odpovědné Bohu snáší bolest a trpí nevinně. Jaká však sláva, jestliže budete trpělivě snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem. K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. On `hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest´. Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě. On `na svém těle vzal naše hříchy´ na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. `Jeho rány vás uzdravily.´ Vždyť jste `bloudili jako ovce´, ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší.
Evangelium: Jan 10, 1–14 „Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas. Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“ Toto přirovnání jim Ježíš řekl; oni však nepochopili, co tím chtěl říci. Řekl jim tedy Ježíš znovu: „Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne,
Pokoj vám, sestry a bratři!
Když Ježíš začal svou službu, vybral několik apoštolů, a těm pak dal pověření získat Mu učedníky. Sám některým z nich přímo řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ (Mt 4, 19) Tato slova, která uslyšel apoštol Petr a jeho bratr Ondřej, se naplnila ve skutek na den Letnic, když sami byli svědky mocnou Boží mocí. V prvním čtení slyšíme, že skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. Ti, kteří poslouchali Petrovo kázání, byli ze zástupů Židů, kteří dosud neuvěřili v Krista. Jejich obrácení vedlo k tomu, že svorně mohli zůstat s apoštoly a chválit Boha. Je to radost z přijetí Krista, radost ze společenství s Ním. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolal ke spáse, jak nám píše Lukáš.
Ve druhém čtení je tím, kdo mluví, opět apoštol Petr. Vidíme tu však patrný pokrok – už hovoří ke křesťanské komunitě, tedy k věřícím, kteří nějakou dobu žijí v církvi. Od nich už nepožaduje pouze víru v Krista, ale také Kristovo následování: Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. Tato slova můžeme vztahovat i na sebe. Petr mluví k nám, kteří už nějaký čas jsme v církvi. Vyzývá nás, abychom si uvědomili význam Kristovy oběti. A konečně v evangeliu slyšíme slova samotného Krista. Můžeme v tomto textu vidět Živého Ježíše jako Pastýře jeho církve i Pastýře celého stáda, který ukazuje na cestu.
Na zahájení řeči o dobrém pastýři používá Ježíš zvláštní důraz: „Amen, amen, pravím vám“ (Jan 10, 1). Tímto chce vzbudit naší pozornost, abychom pozorně naslouchali následujícím slovům. První část Ježíšovy řeči se soustřeďuje na kontrast mezi pravým pastýřem a těmi, kteří se sice nazývají pastýři, ale chovají se spíše jako zloději a lupiči. Dobrý pastýř je ten, kdo vstupuje do ohrady k ovcím dveřmi, což je oprávněný způsob vstupu, zloděj však vstupuje do ohrady jinudy, a to, co pak následuje, je důsledkem nelegitimního vstupu.
Vrátný v tomto ohledu je Bůh sám, který otvírá pastýři, a ten pak ovce volá jejich jménem a vyvádí je ven. Kráčí před ovcemi. Ovce ho následují, protože naslouchají jeho hlasu, který také umějí rozpoznat. Tímto způsobem se popisuje náš vztah k Pánu Ježíši, jenž je jediným pravým Pastýřem našich životů. Je to vztah založený na naslouchání, poznání a důvěryplném následování. Takový vztah nelze mít k někomu cizímu. Proto se scházíme ve sboru, abychom společně mohli poslouchat hlas svého Pána, svého Pastýře.
Ježíš nás přirovnává k ovcím, a můžeme v tom vidět nastavené zrcadlo, popis toho, jak lidé v pohodlnosti často jednají, ač si to odmítají připustit. Ježíš nás nechce urazit, ale otevřít pochopení připodobněním k něčemu běžně známému.
Máme zkušenost, co dokáží špatní vůdci, jak jednoduché je někomu uvěřit, jak snadno se tleská názorům, na které bychom si sami netroufli. Falešnému pastýři, tomu, co přelezl ohradu a vyvedl ovce ven – tak tomu vůbec nejde o ovce, ale o moc, vliv a prestiž. A takový nás ohromí a zve k následování. A když si nedáme pozor, tak slepě uvěříme, necháme se strhnout. Jak málo stačí, a rozumní, vzdělaní a kultivovaní lidé se začnou chovat jako ovce v tom nejhorším smyslu. Když se objeví jakýkoli problém, falešný pastýř nebere ohled a utíká jako první, nebo se převleče a jde jinam.
Následování pravého pastýře je jiné. Je posilující. Vede na pastvy zelené, přivádí nás k vodám, abychom se občerstvili. Ježíš říká: „Já znám své ovce a ony znají mě.“ My si pod slovem „znát“ představujeme spíš o někom nebo něčem vědět. Je to můj známý – říkáme o člověku, o kterém nemůžeme říct, že je kamarád nebo přítel. Být známý je plytký vztah, povrchní známost. Zato v Bibli někoho znát znamená vztah velice hluboký. Znát někoho rovná se důvěřovat mu, cele se mu oddat.
Já znám své ovce a ony znají mě. Jasně nám to ukazuje, že ten vztah by měl být oboustranný. Bez poznání, důvěry a spolehnutí se na Krista se jen těžko dokážeme udržet jako následovníci toho pravého Pastýře. Naše absolutní spolehnutí na Krista je něco, k čemu bychom měli postupně dojít. Naše křehká víra je vystavována lákadlům jiných pastýřů. Musí odolávat pokušení, kterému každý den čelíme. Jan píše: ovce slyší jeho hlas. Ano, On volá své ovce jménem a vyvádí je. Když je má všechny venku, kráčí před nimi a ovce jdou za Ním, protože znají Jeho hlas. Za cizím nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají…
Všimněme si, jaký důraz se klade na slyšení a poslouchání. Celá scéna by se mohla odehrát i potmě, kdy není vidět, protože důležité je poslouchat, slyšet ten správný hlas. Oči nás někdy klamou. Věříme lidem, kteří dobře vypadají, jsou hezky oblečeni, mají drahé věci. Ve víře je ale mnohem důležitější spolehnout se na to, co slyšíme. Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. (Dt 6, 4) To je fascinující biblické vyznání, které poctivě předávají Židé z otce na syna. I tady nás upoutá slovo „slyš“. Je to dokonce rozkaz a znamená mnohem víc, než jen zachytit zvuk. Už král Šalamoun prosil o srdce slyšící – srdce, které dovede naslouchat, dovede vnímat. (Viz 1 Kr 3, 9) Takže člověk má být ovce, ne tupá a stádní, ale ta, která naslouchá, ve zmatku života slyší ten správný hlas, a nejenom slyší, ale poslouchá ho.
Poznat hlas našeho Pastýře může být i těžké. Učíme se to v modlitbě – a opravdová modlitba vede nás k tomu, abychom uslyšeli Jeho hlas a nezatvrzovali svá srdce. Protože On nás volá jménem. Zná nás jmenovitě. Milé sestry, milí bratři, slyšme dnes volání dobrého Pastýře, slyšme také na rozlehlé louce svého života Jeho hlas a pojďme za Ním. Volá nás, protože nás zná a miluje. Amen.
Phanuel Osweto 3. května 2020